Počátky organizovaného volejbalu v Českém Krumlově spadají na konec 20. let minulého století díky TJ Sokol Český Krumlov. Jelikož TJ Sokol disponoval pouze jediným hřištěm, volejbal byl brán jako doplňkový sport. Z důvodu velkého vytížení jediného hřiště, volejbal neměl prostor pro větší rozvoj, i přesto byl velmi oblíben a to zejména kvůli jednoduchosti a technické nenáročnosti. Na hřišti Sokola byl volejbal vídán až do pozdních večerních hodin.

Po příchodu Vlastimila Buchtela vzniká nový herní prvek a to je již dnes známý “rychlík”. Díky velmi rychlé nahrávce soupeř neměl šanci zareagovat a tím se tenhle útok stal velmi ceněný. Pro stále velký zájem o volejbal vzniklo další mužské a jedno ženské družstvo a byly vybudovány 3 hřiště.

V období 50. let minulého století volejbal pod TJ Sokolem skončil, s tím, že přešel pod TJ Slavoj. Celý název volejbalové složky byl VSK Slavoj Český Krumlov. Bohužel po hráčských neshodách se v roce 1960 mužské družstvo rozpadlo. Do další sezóny se družstvo složilo z některých bývalých hráčů rozpadlého družstva a dále součástí byli i talentovaní dorostenci. Nově vzniklé družstvo se přes okresní přebor opět vrátilo do krajského přeboru.

V roce 1961 se celé zázemí volejbalu v Českém Krumlově přesunulo z městského parku na Chvalšinskou ulici, kde volejbal v Českém Krumlově začal.

Po odchodu klíčových hráčů do TJ Vyšný, VSK Slavoj se přesunul do okresního přeboru, kde působil až do sezóny 1966/1967, kdy již se opětovně ustálil v krajském přeboru. TJ Vyšný byl jediným účastník krajského přeboru v okrese.

Milníkem se stal rok 1969, který v Českém Krumlově poprvé nabídl volejbal mužů a žen, dorostenců a žactva.

Velkou volejbalovou událostí pro klub bylo, když se mužstvu naskytla příležitost, stát se tréninkovým partnerem reprezentačnímu výběru Brazílie, se kterým prohráli v přátelském utkání 0:3.

V období 70. – 80. let se hrál v Českém Krumlově volejbal na velmi slušné krajské úrovni, avšak nikdy nepronikl do soutěží republikových. Ženská složka se na rozdíl od mužské pravidelně umisťovala na nejvyšších příčkách. V roce 1971 ženy krajský přebor vyhrály a tím získaly přes zvládnutou baráž možnost hrát 2. ligu, kterou nakonec z časových důvodů odmítly.

V tomto období dělali velkou radost dorostenečtí volejbalisté. V sezóně 1974/1975 měli dorostenci možnost se kvalifikovat do 2. ligy , která jim bohužel nevyšla z důvodu jednoho nevyhraného zápasu. Možnost přestupu do ligového družstva dorostu Škody České Budějovice využili J. Hofbauer a bratři Podruhové. Všichni 3 hráči tvořili osu družstva VSK Slavoj.

Starší z bratrů Podruhových Petr po ročním působení v českobudějovické Škodě obdržel pozvánku do juniorského reprezentačního družstva ČSSR. Ve stejném roce získal ocenění nejlepšího dorostence na největším evropském turnaji v Dřevěnici. Od roku 1977 se stal součástí mužského družstva Škody České Budějovice hrající extraligu ČSSR a dále působil v juniorském národním družstvu ČSSR. Petra potkaly zdravotní komplikace a to s kolenem, díky kterému podstoupil operaci. Stále byl součástí extraligového družstva Škody, z kterým zažil vítězství v Československém poháru. Společně s Honzou Hofbauerem se Petr v roce 1982 stal součástí těsné porážky 2:3 v Poháru vítězů pohárů na domácí palubovce v Sokolovně proti Avtomobilist Leningrad, který měl v sestavě výborné ruské reprezentanty jako například nahrávače Zajceva. Tento zápas se stal legendárním i díky skvělé divácké kulise, která hnala domácí hráče za vítězstvím. Díky dvoufázovému trénování a mnoha zápasům se opět připomnělo operované koleno, které nakonec po další operaci ukončilo Petrovo kariéru s vrcholovým sportem. Na volejbal nezanevřel a dále působil v krajském přeboru v Českém Krumlově.

Nahrávač Jan Hofbauer po přestupu do dorosteneckého družstva Škody se ihned do následující sezóny zapojil do dospělé kategorie mužů hrající nejvyšší československou soutěž. Do sezóny 1976/1977 mění působiště a zamířil pod Ještěd do Dukly Liberec, z kterou vyhrává mistra ČSSR. Přes Duklu Kolín se vrátil zpět do českobudějovické Škody, kde působil až do roku 1984. V součtu odehrál krásných 8 sezón. Svou volejbalovou kariéru ukončil v 2. lize mužů za Meteor České Budějovice.

Mezníkem kvalitativních změn se stal rok 1982, kdy začaly vyvíjet svou činnost volejbalové sportovní třídy při ZDŠ Antonína Zápotockého (dnes ZŠ Za Nádražím), zaměřené na dívčí volejbal. Už v polovině 80. let pronikl českokrumlovský volejbal do nejvyšších republikových soutěží mládeže.

První volejbalové soustředění v srpnu 1983 ve Frymburku. Vedoucími a trenéry byli Jan Vobr a Jana Beerová roz. Havelková.

Náplní soustředění byly tréninky, testy, míčové hry, turistika i táborák.

Družstvo tvořily: Andrea Adamcová, Jana Bělecká, Saša Bláhová, Soňa Dobiášová, Radka Frčková, Lída Gallistlová, Dagmar Jakešová, Eva Jalovecká, Veronika Jílková, Ivana Kalkušová, Ingrid Kamlachová, Magda Kohoutová, Eva Kollmannová, Šárka Koubová, Pavla Kuchařová, Iveta Maliková, Michaela Pešková, Kateřina Slavíková, Eva Vlčková, Jana Vlčková.

Tehdejší době odpovídá, že činnost musela být pod hlavičkou Pionýrské organizace. Kromě volejbalu se tedy také musely vymýšlet a plnit závazky, musely se plnit podmínky Výchovného systému, Odznak zdatnosti, chodilo se na brigády a na další pionýrské akce. Již v té době byly ovšem udržovány i sportovní kontakty s partnery z Německého Sonnebergu.

Soustředění v roce 1984 proběhlo opět ve Frymburku. Vedoucí tvořili Jana Beerová roz. Havelková, Jan Vobr a Jana Součková.

V roce 1985 proběhlo soustředění ve sportovním areálu v Nové Bystřici pod vedením Zdeňka Přívratského, Jany Součkové, Jana Vobra a Dalibora Cardy. Ve školním roce přibyl jako trenér ještě Břetislav Kalendovský, později i Pavel Podruh.

Během zimních prázdnin roku 1985 se vydalo 8člené družstvo s trenérem Daliborem na turnaj do Přerova, kde jsme v celorepublikové konkurenci obsadili 5. místo.

Po těchto úspěšných sezónách nás opustila Lída Křížová, Šárka Plichtová, Lucka Koppová, Ivana Hrehová a na konci roku ještě Markéta Růzhová a Michala Šmejkalová. Také jsme se musely rozloučit i s naším výborným trenérem Martinem Hrubešem. Po odchodu některých děvčat nás zůstalo čtrnáct a celou další sezónu jsme makaly v Krajském přeboru, kde jsme nakonec zvítězily. Dostaly jsme se na finále do Hradce Králové, které se konalo ve dnech 8.-10.5.1998. V rozhodujícím zápase, kdy vítězství nám zajišťovalo postup do nejsilnější skupiny o 1.-4. místo, po dvouhodinové pětisetové bitvě a za přispění domácího rozhodčího, rozhodnutého podpořit domácí tým, jsme prohrály pátý set 12:15. Po tomto zápase na nás dolehlo zklamání. Vítězství nám totiž uteklo o směšné tři body. Ve skupině o 5.-8. místo jsme skončily sedmé z celé České republiky.

Náš největší úspěch následoval o deset dní později. 19.5.1998 ve 24 hodin jsme byly připraveny na cestu do belgického města Zoersel. Po cestě jsme měly velké potíže s autem, ale i tak jsme do Zoerselu dorazily v pořádku. Že jsme skvělá parta a že se umíme podržet, se ukázalo, když jsme se mezi dvanácti družstvy dokázaly prokousat bez porážky až do finálového zápasu o první místo. Ve finále jsme se utkaly s čerstvým mistrem Belgie A.I.F Thimester. Tyto dva sety byly největší bitvou naší dosavadní kariéry. Za přispění domácích fanoušků jsme mistry porazily. Naše zlaté medaile byly krásným zakončením našeho působení na Základní škole Za Nádražím.

Za vítězstvím cesta dlouhá…

Internationaal Volleybaltornooi AMIGOS Zoersel 20. – 24.5. 1998

Pořád jsme si říkaly : “To je v pohodě, ještě je to daleko, takže se stihnem sbalit a vyřídit pasy.” Najednou však přišla zpráva z místa, kde se mělo volejbalové klání uskutečnit. V dopise stálo, abychom přijeli už v polovině dalšího týdne. Změnu termínu zapříčinily belgické křesťanské svátky. Všichni jsme tímto faktem byli tak nadšeni, že jsme začali uvažovat o tom, jestli si nepůjdem “hodit mašli”, protože to narušilo veškeré naše ostatní plány. I přesto, že byly problémy s vyřizováním pasů a dresy ještě visely na šňůře, dokázaly jsme se včas sbalit.

Odjezd byl naplánován na úterý 20. května přesně ve dvanáct hodin večer z parkoviště u kina. My holky, zchvácené cestovní horečkou, jsme na smluveném místě čekaly už téměř o hodinu dříve. Když konečně na věži odbíjela dvanáctá, s obvyklým uvážením jsme se shodly, že ti dva se jen tak neukážou. Jak jsme tušily, trenér a řidič se dostavili v půl jedné. S trenérovým heslem “nastupovat” z nás okamžitě spadla únava. Když se nás dvanáct holek společně s krosnami, kufry, taškami, batohy a batůžky nasoukalo do aut, zjistily jsme, že je nám poněkud těsno.

No sláva, jedem! Cesta se neskutečně táhla, únava nás zmáhala. Řidič Petr a trenér už nemohli únavou řídit, proto se rozhodli udělat delší přestávku 85 km před Frankfurtem. Poté, co se chlapi dostatečně prospali, mohli jsme se vydat dál. Po otočení klíčkem jsme zjistili, že něco není v pořádku. Auto začalo škytat, sípat a několikrát neposlušně poskočilo. Pak už jenom tiše nehybně stálo. Dívajíc se pod kapotu nepomohla Petrova znalost aut ani trenérovy rady. Pak se oba shodli na tom, že nejlepším řešením bude, vydají-li se hledat pomoc v nejbližším autoservisu. My jsme zatím čekaly v transitu. Zůstaly jsme úplně samy 500 km od domova a 500 km od Belgie. Přepadl nás nepěkný pocit, že se letos asi do Belgie nepodíváme. Po třech neúprosně dlouhých hodinách se oba objevili i s odtahovou službou. Odvezla nás i poškozené auto do servisu. Místní mechanici zjistili příčinu problému. Vinen byl startér. Bohužel jsme byli posláni do specializovanější opravny aut. Celé zmožené jsme se vyvalily z auta, vysíleny padly na zem a zbytek světa nevnímaly. Za chvíli nám trenér oznámil, že právě mluvil s mechanikem. Oprava prý bude hodně náročná na finance, proto musí proměnit peníze. Seděly jsme si na chodníku a slunce nám pálilo do zad. Asi za dvě hodiny se oba dva vrátili, že prý musíme ještě další dvě hodiny počkat. Bylo to příliš unavující, ale naštěstí jsme to přečkaly. Oprava finančně vyšplhala na velmi vysokou částku, do které trenér i řidič investovali veškeré své prostředky. Vše bylo už v pořádku a my mohli vyjet vstříc Belgii. Do Zoerselu, což je město ve kterém jsme měly hrát, jsme dojely až v deset večer. Byly jsme ubytovány v rodinách, které si nás hned po příjezdu rozebraly. Tam jsme poznaly místní zvyky i různá neobvyklá jídla. Všichni lidé kolem nás byli moc přátelští, dorozumívali jsme se německy a anglicky.

Trenér VSK Zempas Český Krumlov Zdeněk Přívratský se k tomuto výsledku vyjádřil: “To, co holky předvedly ve finále, byl pro mne volejbalový koncert snad jen s malými chybičkami. Všechny hráčky na hřišti i na lavičce pochopily, co je to mít zodpovědnost za družstvo a maximálně se vydat. Odměnou bylo krásné vítězství a aplaus domácích diváků i hráček. Jsem rád, že jsme úspěšně skončili účinkování v kategorii starších žákyň.”

Rády bychom poděkovaly našemu trenérovi Zdeňkovi Přívratskému, který v nás probudil smysl pro sport. Naučil nás, jak udržet partu a že máme být k sobě tolerantní a upřímné. Také bychom chtěly, aby řidič, který nás vezl do Belgie, Petr Dub, věděl, jak moc si ho vážíme za to, co pro nás všechno udělal. Naše díky patří i sponzorovi panu Irovi, bez něhož bychom ani nemohli do Belgie odcestovat.

Iva Brčáková, Michaela Adlerová, Alena Brožová

V sezóně 1998/1999 hrálo, vedle nejvyšší republikové soutěže mladších dorostenek, národní ligu jak družstvo žen, tak družstvo mužů. Tato sezóna byla sice sportovně jednou z nejúspěšnějších v historii klubu, avšak ekonomicky jej značně vyčerpala. Na základě těchto  zkušeností bylo vedením klubu přijato rozhodnutí soustředit se převážně na výchovu volejbalové mládeže.

Školní rok s volejbalem

červen 2000
Naše družstvo se skládá z mnoha hráček, 4 hlavní hráčky z 8.C jsou Klára Grabcová, Dana Klabouchová, Eva Kalkušová a Lucie Černá. Dále jsou tam hráčky ze 7. tříd, ze 7.B to jsou: Lenka Grycová, Veronika Machová, Petra Dušáková, Iveta Závodská, Pavlína Svojšová, Zuzana Horváthová a Vlaďka Podaná. Ze 7.C Klára Vašková, Pavlína Svobodová, Veronika Marková, Markéta Kotková, Romana Bédiová a Darina Růžičková.

Základní sestavu ale netvoří všechny tyto dívky, tvoří jí jenom ty hodně dobré. Na vícedenní turnaje jezdilo 12 dívek a ty jsou: Klára G., Dana, Eva, Lucie, Lenka, Klára V., Pavlína Svobodová, Petra, Markéta, Veronika, Romana a Vlaďka. A tyto dívky jezdily pouze na jeden zápas, který byl poblíž našeho kraje: Eva, Klára G., Lucie, Pavlína Svob., Lenka, Klára V., Verča a Romana. A samozřejmě nikde nechyběli trenéři Jana Beerová, Jan Vopat a Jan Vobr.

Před pár týdny jsme se zúčastnily turnaje v Dobřichovicích nedaleko Prahy. Nikdo si nedával moc velké naděje. Všichni jsme si mysleli, že se neumístíme. Ale nakonec jsme skončily první ! Porazily jsme: Pedák, Rokycany, Strabag, Slávii a Dobřichovice. S jedním družstvem z Plzně jsme prohrály, protože paní trenérka chtěla dát možnost i těm dívkám, které si moc nezahrály. Tohle byl pro nás nejlepší turnaj, protože jsme se dobře umístily a stala se z nás dobrá parta.

Zítra, 24.6.2000, se koná poslední turnaj Povltavského poháru, který jsme hrály skoro každý týden od začátku školního roku.

Tréninky s paní trenérkou Beerovou se nám docela zamlouvaly až na dny, kdy měla špatnou náladu. Také jsme při trénincích zažily spoustu legrace a blíže jsme se seznámily s naším budoucím družstvem. Na podzim a v zimě jsme trénovaly v tělocvičně a v březnu jsme začaly trénovat venku, kde to bylo trochu těžší, protože nám do očí svítilo sluníčko a míč si lítal kam chtěl. Ale stejně se nám to líbilo.
Každou středu ráno v 7 hodin jsme měly fyzičky (posilování) s panem učitelem Vopatem. Tyto ranní tréninky se nám moc nelíbily, protože jsme musely moc brzo vstávat a tak nás tam bylo většinou hodně málo, všichni raději spali. Ale také se nám moc nechtělo, protože nás pan učitel vždy překvapil něčím těžkým. Fyzičky byly vždy v tělocvičně, kde nám pan učitel mohl dávat pořádně do těla. A proto jsme se rozhodly ho překvapit, a tak jsme přišly na poslední trénink v pyžamech. Vzaly jsme si žíněnky a lehly si na ně. Víc vidíte na fotkách.

     Klára Vašková a Pavlína Svobodová, tř.7.C

VSK získal v roce 2000 ocenění od města Český Krumlov za dlouhodobé úspěchy u mládežnických volejbalových družstev.

Na základě výborné práce s mládeží bylo od 1. 9. 2000 Českým volejbalovým svazem zřízeno v Českém Krumlově Tréninkové centrum mládeže. Jedno z deseti center v ČR a jediné dívčí v jihočeském regionu podporované ČVS.

V roce 2000 má Volejbalový sportovní klub 312 členů. V soutěžích startuje 10 družstev (3 v republikových soutěžích, 3 v krajských soutěžích a 4 v okresních soutěžích) a 7 družstev v minivolejbalu. Do Tréninkového centra mládeže je zařazeno 14 kadetek a 10 juniorek. Ve volejbalovém centru dospělých a FIT- volley centru VSK se účastní klubového dění 46 mužů a 58 žen.

Pro přespolní členy TCM zajišťuje klub ubytovací kapacity v Domově mládeže přímo v budově Gymnázia v Českém Krumlově a vytváří tak podmínky pro zabezpečení výchovy talentovaných jedinců z celého jihočeského regionu.

muži	46
ženy	58
dorostenci	6
dorostenky	51
žáci	42
žákyně	109

Finále juniorek ve volejbale tentokrát u nás

Tentokrát se finále Přeboru České republiky juniorek ve volejbale konalo dne 30.3.-1.4.2001 v tělocvičně naší školy. Zde je několik záběrů z těchto utkání a tabulka s výsledky.

1.	PVK PŘEROV	10	9	1	28:12	19
2.	OLYMP PRAHA	10	8	2	27:9	18
3.	KP BRNO	10	5	5	19:19	15
4.	PF Č. BUDĚJOVICE	10	4	6	16:21	14
5.	VSK Č. KRUMLOV	10	3	7	14:22	13
6.	FRÝDEK-MÍSTEK	10	1	9	7:28	11

Krumlovský volejbal v Kanadě

Naše velké kanadské dobrodružství začíná na parkovišti Špičák v Českém Krumlově, odkud odjíždíme se zpožděním. Čeká nás dlouhá cesta na pražské letiště Ruzyň. Naše družstvo tvořili Dalibor Carda a Zdeněk Přívratský jako trenéři, Aleš Mik jako překladatel a hráčky: Lucie Černá, Klára Grabcová, Pavla Hořejší, Eva Kalkušová, Dana Klabouchová, Eva Moravčíková, Hana Vobrová a Eva Weissová. Pro většinu z nás to byl první let.

Přesto jsme se na něj těšili, cesta nám ubíhala pomalu. Větší zdržení nás potkalo na pražských silnicích, kde bylo jako vždy rušno, ale naši šoféři s tím naštěstí počítali, a tak jsme po delší době včas dorazili na letiště. Následovala kontrola pasů a letenek, které při průchodu do letadla zkontrolovali 2krát. Dále následovala procházka detektorem kovu. Všichni jsme z něj vyšli bez problémů. K letadlu jsme se dovezli krásným autobusem, který přijel přímo ke schodům, abychom mohli pohodlně nastoupit. Jelikož to bylo české letadlo značky OK, mohli jsme se v něm domluvit svým rodným jazykem. Při vzletu se nám naskytl pohled na okolí Prahy, ale po chvíli jsme vyletěli nad mraky a tam jsme už nic neviděli. Cesta ubíhala velmi rychle a po svačince jsme přistávali v Londýně. Tam nás především mátl čas, který byl o hodinu posunut, a také to, že jsme se už s nikým nedomluvili. Poté jsme nastoupili do kanadského letadla BOEING 507, které nás pohodlně přepravilo na území amerického kontinentu. Po výstupu z letadla nás autobus dovezl do budovy, kde na nás už čekali hostitelé s cedulemi Hamilton. Přivítali jsme se s nimi a odešli před budovu letiště čekat na autobus, který nás měl odvézt až do Hamiltonu.

Po příjezdu do Hamiltonu jsme byli ubytováni v jedné z kolejí Mc Master University, která měla pokoje s dvěma postelemi. Každý dostal své klíče, kartičku od hlavních dveří, aby se sem nikdo jiný nedostal, a kartičku na jídlo. Velice se nám tam všem líbilo. Sprchy a toalety jsme měli společné. Pokoje byly hezky zařízeny. Každá jsme měla pro sebe jednu skříň, stůl, postel i telefon. Hned jak jsme se ubytovali, šli jsme spát, protože jsme byli všichni moc unaveni po dlouhé cestě.

Ráno 29. 6. se nám nechtělo vstávat, protože jsme na zdejší čas nebyli zvyklí. Čas zde byl o 6 hodin ubrán. Sotva jsme se umyli a oblékli, vyrazili jsme na snídani. Snídaně byla výborná. Mohli jsme si vybrat, co jsme chtěli. Bylo to přece jen něco jiného než u nás v ČR. Po vydatné snídani jsme se všichni společně vrátili na pokoje. Odpoledne jsme se po obědě vydali do centra autobusem. Při prohlídce centra jsme šli na nákupy, abychom měli památku na Hamilton i na Kanadu. Po prohlídce a nákupech jsme jeli zpátky na kolej. Večeře byla výborná a po ní jsme šli do zdejší haly, kde probíhala registrace. Když jsme měli každý svou registraci, předali nám igelitovou tašku s dárky. Potom jsme šli na pokoje a každý si mohl dělat, co uznal za vhodné. Třeba si číst, spát nebo jít na procházku, to však jen s dovolením trenérů. Ve 22 hodin jsme měli večerku.

Další den uběhl skoro jako ten předešlý. Ráno snídaně a čas na odpočinek. V poledne jsme si opět udělali výlet do centra. Po večeři, tedy až když jsme strávili jídlo, jsme měli první trénink na trávě. 1. 7. byl den, kdy mělo všechno začít. Kolem 9.00 hodin pro nás přijely autobusy, které nás odvezly do centra na zahajovací průvod. Všude kolem byla spousta jiných lidí a sportovců, čekajících na začátek této velké události. Dostali jsme ceduli s nápisem “Czech Republic”. Už jsme jen čekali, až nás zařadí do průvodu. Ještě než jsme vyšli, přišel k nám jeden pán a začal na nás mluvit česky a přál nám mnoho úspěchů a ať se nám tady líbí. Emigroval z Československa do Kanady. Když jsme procházeli městem, všude kolem byli lidé a všem nám mávali. Byl to velmi krásný pocit. Byl to dlouhý průvod a po něm jsme jeli zpět na oběd.

Oběd ale nebyl tam, jak jsme ho měli dříve, byl na hřišti nedaleko ubytovny. Každý si zde vzal hamburger s hovězím nebo kuřecím masem a různé saláty, hořčice, zeleninu a v závěru i zákusky, ovoce a pití. Odpoledne jsme odpočívali a někdo i spal, protože si ještě nezvykli na posun času. Večer jsme byli odvezeni do města, kde se pořádalo slavností zahájení v hokejovém Kolosseu. Před touto budovou jsme dostali každý večeři v krabici. Potom jsme šli dovnitř a čekali jsme asi 1 hodinu, než se hala naplní lidmi a může začít představení družstev. Celkem se zúčastnilo 32 států z celého světa a z 57 měst. Mezitím jsme hráli různé hry, ale nejvíce “Šli tři opice …”. Na řadu jsme přišli jako třetí. Když jsme procházeli halou, všude poletovaly balónky a nahoře uprostřed visela obrovská televize, která vysílala přenos živě do světa. Bylo to nádherné.

Další den 2. 7. jsme měli do 11.00 hodin do 12.00 hodin trénink v hale. Trénink proběhl celkem dobře. Odpoledne jsme měli poslední volno, protože od 3. 7. se začínalo hrát. Hráli jsme v nově postavené katolické hale Cardinal Newman. Ve skupině jsme měli družstva: Corner Brook a Hamilton- Kanada, Jerusalem – Izrael, Lausanne a Montreux – Švýcarsko. První zápas měl měl začít v 9.00 hodin. Měli jsme hrát s Jerusalemem, a proto jsme se pořádně rozcvičili a rozpohybovali, abychom hráli dobře. Zápas jsme vyhráli 2:0 na sety. Další zápas byl s domácím Hamiltonem, sice přišlo mnoho místních diváků, kteří fandili domácím, ale my jsme je nebrali na vědomí a plně jsme se soustředili na hru. Vyhráli jsme 2:0.

4.7. jsme si vedli také velmi dobře, hráli jsme s Lausannem, Corner Brookem a Montreuxem. Vše jsme vyhráli 2:0. Ve středu 5. 7. jsme hráli playoff s Hamiltonem a zase jsme je porazili 2:0. Druhý zápas o postup do finále s Lausanne jsme také vyhráli 2:0 na sety.

6.7. nás čekal důležitý zápas o 1.místo s Bratislavou – Slovensko, a tak jsme se museli pořádně vyspat, abychom byli ráno svěží. Bohužel jsme zápas prohráli 0:2. Sice jsme byli smutní, ale trenéři nám potom řekli, že i stříbrná medaile je hezká. Nakonec jsme všichni udělali vítězné kolečko a společně se vyfotili. Poté jsme se vyfotili i s hráči z Ravne nad Koroškem ze Slovinska, kteří skončili také druzí. První z chlapců byli hráči Mariboru ze Slovinska. Třetí místo obsadily dívky z Freibergu – Německo a z hochů Patra – Řecko. Večer nás čekalo shrnutí událostí z celé olympiády a všech sportů. Byl to asi půlhodinový film, který se promítal na velké obrazovce na hřišti. Večer se pořádala obrovská diskotéka.

V pátek jsme vyrazili rovněž s emigrantkou Milou Baier na výlet k Niagarským vodopádům. Cestou nám říkala různé informace týkající se Hamiltonu a Niagarských vodopádů. Jeli jsme parníkem až pod vodopády. Na památku jsme si mohli nechat modré pláštěnky s emblémem NIAGARA FALLS. Potom jsme jeli zpět na kolej pro kufry. Než jsme odjeli, všichni jsme poděkovali paní Míle za její ochotu a za to, jak pro nás zajistila autobus na Niagarské vodopády, protože jinak bychom se tam nedostali, a také za vše, co pro nás udělala. Například za to, že nám chodila fandit na zápasy. Dozvěděli jsme se, že dříve dělala trenérku. Pak jsme se naposledy rozloučili a vyjeli do Toronta na letiště. Vedoucí měli ještě v plánu, že bychom se jeli podívat na světově známou vysokou budovu, která měří 553,33 m a má skleněnou podlahu, tedy jen na některých místech, ale bohužel jsme se tam nedostali, a tak jsme čekali více jak 4 hodiny na odlet letadla.

Skoro nikomu se něchtělo domů, protože se tu všem líbilo, ale zároveň se nám stýskalo po našich blízkých. Čas ubíhal pomalu, ale nakonec jsme se dočkali. Letěli jsme okolo 8 hodin. Za tu dobu jsme měli 2 jídla. Skoro všichni jsme dobu letu prospali. V Londýně jsme čekali asi 1 hodinu, ale ta uplynula rychle. Nastoupili jsme do letadla a zanedlouho jsme dostali svačinu. Za chvíli jsme už přistávali v Praze na Ruzyni, kde na nás měla čekat zavazadla, ale jak jsme se dozvěděli, zavazadla zůstala v Londýně, čekali nás pouze řidiči. Domů jsme tedy jeli bez zavazadel, která nám měli přivézt další den zaměstnanci letiště. V Praze a cestou k Českému Krumlovu bylo nevlídné počasí. Jakmile jsme se dostali všichni domů, začali jsme vyprávět o tom, co jsme v Kanadě zažili. Já osobně jsem byla doma v 21.00 hodin a povídala jsem si s rodiči a bratrem až do 24.00 hodin.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří nám umožnili podniknout tuto cestu do Kanady. Nejen si zahrát volejbal, ale také poznat jinou zem, lidi a způsoby, které jsme až doposud neznali. A doufám, že jsme dobře reprezentovali školu, město Český Krumlov a hlavně Českou republiku. Také bych chtěla poděkovat trenérům D. Cardovi a Z. Přívratskému za jejich trpělivost a skvělou společnost. Rovněž i A. Mikovi, který nám pomohl jako překladatel a zároveň zastupoval město. A hlavně rodičům, kteří nelitovali peněz a pustili nás ze svého dohledu za “velkou louži”. Myslím si, že jsme si užili skvělý týden, také spoustu legrace a s děvčaty jsme byly, jsme a budeme jedna velká parta.

Eva Kalkušová

Volejbalové soustředění žákyň v Brloze 19. – 25. srpna 2001

Tak jsme tedy vyrazily (my holky) na soustředění. Šlapal nás na kolech pořádný houf, bylo nás kolem čtyřiceti. Bylo parno, vedro, dusno.
Za chvíli to přišlo. Nebe se otevřelo a začaly padat trakaře. Lilo jako z konve a cesta se za chvilku proměnila v koryto dravé řeky. Brzy jsme všechny promokly na kůži, přestaly nám fungovat brzdy, několik holek spadlo. Nakonec jsme ale přece šťastně dojely, osušily a převlékly jsme se. Nikdo z toho nezastonal.

A mohly jsme začít trénovat. Každý den ráno aerobik na rozkoukání, dopolední a odpolední trénink – volejbal nebo fyzičky a večerní individuální trénink na zlepšení volejbalové techniky. Taky jsme jezdily na kole a závodily v duatlonu.

Poslední večer jsme si opékaly buřty a zpívaly při kytaře. Celý týden nám vzorně vařily kuchařky ve školní jídelně. Zpáteční cesta na kole domů proběhla tentokrát v klidu. Byly jsme doma dřív, než jsme čekaly.

Věra Brožová

Ukázka tréninku od trenérů Zdeňka Bočka a Honzy Vopata s hráčkami z 6.C ve školním roce 2001/2002 a zápas starších žákyň

starší žákyně

Od roku 2002 se pod vedením Oldřicha Záhoře otevřely sportovní třídy, tvořené nejen z dívek, ale i chlapců.

Od roku 2010 je klub zařazen do systému SPS (sportovní střediska mládeže) a jeho práce s mládeží byla vyhodnocena jako 5. nejúspěšnější v ČR za poslední čtyři roky.

Největší podíl na rozvoji a fungování českokrumlovského volejbalu patří Janu Vobrovi a Daliboru Cardovi.

Řecko aneb naše společné nejlepší soustředění.

Jako každý normální den jsme šli všichni do školy. Každému se ten den rojily v hlavě různé myšlenky, ale ta co přišla později, tu by nikdo z nás nečekal. Ráno za námi přišel náš dobrý trenér a zároveň tedy i ředitel školy a oznámil nám, že holkám z Českých Budějovic zbyla místa a pokud naši rodiče svolí můžeme jet s nimi do Řecka. V tu chvíli nám všem v hlavě létaly stejné a zároveň úžasné myšlenky. Všechny jsme byly nadšeny a o ničem jiném jsme se ten den nechtěly bavit. A když rodiče svolili, dali nám peníze, všechny jsme čekaly a odpočítávaly, kdy přijde ten náš den s velkým D. Když nastal Náš Den, osudný pátek 17.5. 2002, nikdo se ho nemohl dočkat.

Rodiče nám říkali, jak bude ta dlouhá cesta hrozná, ale zároveň nám záviděli a přáli ať se máme krásně. Cesta trvala 36 hodin, někdo by řekl dlouhých, ale nebylo tomu tak. V autobuse bylo velmi veselo. Těšily jsme se až spatříme moře. Někdo poprvé jiný už u moře byl, ale všichni jsme se těšily, jako by jsme jely poprvé. Věděly jsme, že totiž jede skvělá parta se skvělými, obětavými trenéry, kteří toho museli hodně udělat, aby jsme vůbec mohly jet. Než jsme dorazily do Řecka na poloostrov Chalkidiki, míjely jsme cestou různé druhy krajiny. Po zdolání 4 států, přesněji Slovenska, Maďarska, Jugoslávie a Bulharska jsme toužebně čekaly, až přijdou hranice Řecka. Z řeckých hranic zbývaly pouhé 2 hod. než jsme dojely do Asprovalty neboli města, ve kterém jsme strávily 10 dní našeho blahostného života.

Dorazily jsme tam kolem 8 hod. večerní, ale nikdo z nás nestál o to v této chvíli vybalovat si věci. Popadly jsme osušky, plavky a běžely vyzkoušet teplotu a slanost, krásného, čistého Egejského moře. Byla to nádhera. Potom jsme se teprve mohly vrátit do budovy, ve které jsme byly ubytovaní . Začaly jsme se pomalu připravovat na naší první společnou noc v Řecku. Každý den jsme se koupaly, opalovaly ale i sportovaly. O naši sportovní aktivitu se staral pan ředitel a pan učitel Novotný, se kterými jsme zažily většinu krásných věcí a spoustu legrace.

Samozřejmě jsme byly i na návštěvě města. Všichni jsme si velice užívaly. Byla to jedna z našich nejlepších dovolených, které jsme zažily. Určitě na ní nikdy nezapomeneme. Protože teprve tam jsme pochopily, že musíme být parta. A co je na tom nejlepší je to, že jsme se jí opravdu staly. Podnikaly jsme většinu věcí společně, prostě jsme se o vše dělily o všechny zážitky, radosti bylo to něco skvělého. Návštěvy města se nám líbily, neboť bylo jiné než naše. Navštívily jsme místní tržiště a ochutnaly jednu ze specialit řecké kuchyně. Maso Gyros. Měli také velmi dobrou zmrzlinu. Našich společných 10 dní utíkalo jako voda a my už se chystaly na odjezd domů. Těšili jsme se domů na rodiče a sourozence, trenéři na manželky a děti, ale oni se více těšili na nás. Asi proto, že čekali co hezkého jim jejich ratolesti přivezly. Ne, byli rádi , že nás zase uvidí. Kdo jiný by je potom doma tak otravoval a byl zase samozřejmě tím nejchytřejším.

Zatím jsme se zmiňovaly pouze o nás, ale na ty, kterým vděčíme za to, že jsme vůbec do Řecka jely, jsme zapomněly. Nezapomněly!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jak se říka to nejlepší na konec. A přátelství jim určitě je. Holky pod vedením pana Pavla Sebeniho a s jejich skvělým, co skvělým, nejlepším kuchařem pod sluncem, Jirkou, byli senzační!. Našly jsme tam v nich spoustu nových kamarádek např. Pípu, Dropka, Mariku…, ne nedají se všechny vyjmenovat .Všechny byly skvělý. V sobotu jsme už musely odjet domů. Zpátky do naší rodné vlasti. Do České republiky. Cesta domů už nebyla tak klidná. V Jugoslávii nám upadl výfuk a zavařil se motor. Domů jsme tedy dorazily se zpožděním. Přijely jsme v pondělí 5.30 ráno do Českých Budějovic. Tam na nás již čekali rodiče, aby nás dopravili domů. Rozloučily jsme se jak mezi sebou tak i s našimi novými kamarádkami a jely se domů vyspat. Rodiče hned zjišťovali, jak jsme se měly, a co jsme dělaly, znáte to přece… Také se ptali jestli naši trenéři přežili, protože nemohli uvěřit, že se jim mohlo podařit uhlídat takový “stádo” divokých KOČEK, který se otočí za prvním kořenem, kterýho uvidí. Když už nás konečně nechali vyspat, byla to nádhera. Postel bez písku. V pondělí jsme do školy jít nemusely, ale v úterý už nám zase začal život “pes”. Bylo tam krásně. Při vzpominkách se velmi zasmějem a říkáme si , že za rok by jsme to absolvovaly znova. Přece jenom všude dobře doma nejlíp. Už se těšíme na naše společné další prožité chvíle. A úplným závěrem by jsme chtěly poděkovat našim obětavým trenérům, že měli tu odvahu a vydali se tam s nami. Doufáme, že se jim tam také líbilo.

Marcela Varinská a Lucie Tothová, 8.B

Volejbalové soustředění Cesenatico 8/2003

Cesta byla namáhavá a únavná, ale pohled na moře po příjezdu byl nádherný. Hned jak jsme vybalili, tak jsme s radostí naskákali do velice špinavého moře. Dopoledne bylo odpočinkové, ale odpoledne se začalo tvrdě trénovat. Trénink byl jako obvykle po prázdninové pauze skutečně brutálním nájezdem na naše ochablé svalstvo. Po tréninku jsme vyrazili vstříc italské kuchyni, ale naše žaludky nebyly schopné pozřít to, čemu místní obyvatelstvo říká tradiční kuchyně, přenechali jsme večeři tamějším popelnicím. Vrazili jsme na pokoje a vybalili, čím nás rodiče napakovali.

Další den jsme museli vstávat už v 7:30 ááááá hrůza!!!!! Poté následovala rozcvička a to byla další hrůza. Rozcvička byla po celou dobu pronásledována naším zíváním. Z rozcvičky jsme odcházeli rovnou na snídani, která byla určitě lepší než večeře. Po vydatné snídani nás čekal další zdrcující trénink. Celý týden v Cesenatiku byl vpodstatě stejný. Až na výlet do San Marina a na malou diskotéku pořádanou naším kamarádem Emiquem. Domů jsme dorazili ve 4:30 a s radostí jsme se vydali do našich postýlek. Celé soustředění v Itálii se nám moc líbilo i s nemilými překvapeními.

foto Mgr. Zdeněk Boček, text Tereza Klimešová a Kristýna Janáková

7.10.2007

Ženy skončily, nový trenér u juniorek

Do republikových volejbalových soutěží 07/08 byla přihlášena čtyři družstva VSK Č. Krumlov, a to do extraligy juniorek a kadetek, 1. ligy juniorů a 2. ligy žen. Minulý týden zahájily nebo o tomto víkendu zahájí soutěže však jen tři kolektivy.

2. liga ženy: V průběhu září byl VSK ČK nucen přepustit 2. ligu žen do Znojma – Přímětic. Hlavním důvodem byl odchod některých hráček do zahraničí a neochota studentek VŠ dojíždět k zápasům do Krumlova. Tímto krokem přišli fanoušci VSK o možnost vidět ve městě ženský ligový volejbal, juniorky klubu o možnost sbírat zkušenosti v soutěži dospělých a VSK o jedno družstvo žen bez náhrady za nižší soutěž.

Extraliga juniorky: Po loňském 10. místě skončily z věkových důvodů tři hráčky, a to N. Vlásková (hostování PS ČB), Březinová (hostování v Brně) a Urbanová (bez angažmá). Současný kádr tvoří tyto hráčky: Zuzana Marková, Pavla Marková, Kateřina Maryšková, Kristýna Flašarová, Tereza Sebeniová, Nikola Černá, Kristýna Krilová, Kristýna Kadlecová a farmářské hráčky Slávie PF ČB Jitka Trojáková a Gabriela Krátká.
Největší novinkou je to, že klub od poloviny září angažoval jako trenéra Milana Šimonka z Č. Budějovic, který pracoval coby vedoucí trenér SCM ve VK ČB a řadu let byl i asistentem trenérů Žáka a Pommera u extraligového družstva mužů Jihostroje.

Extraliga kadetky: Po loňském 7. místě kádr kadetek značně oslabil, protože řada loňských opor přešla do juniorek (Z. Marková, Maryšková, Flašarová, Kadlecová), a tak v kádru zůstaly jen Alena Jarošová, Markéta Tomanová, Kateřina Hůlková, Eva Benešová a Denisa Strnisková. Ty doplňují letošní žákyně Iva Bukov〜janová s Kristýnou Benešovou a v průběhu sezony budou pomáhat i farmářské hráčky SK Třebín Kovaříková, Švejdová a Kubátová.

1. liga junioři: Poprvé v českokrumlovské volejbalové historii budou v republikové soutěži startovat i junioři. Trenérem družstva je Oldřich Záhoř a kádr tvoří Petr Backstuber, Josef Čížek, Tomáš Houska, Kryštof Kotěšovský, Petr Kříž, Vojtěch Maryška, Martin Meisetschlager, Tomáš Vodička, Jan Zahradník, Jiří Palan, David Havel, Radovan Jakúbek a Jan Janečka. Hlavním cílem nováčka je záchrana v soutěži.

21.12.2007

Zuzana MARKOVÁ (1989, volejbal – VSK Český Krumlov). Reprezentantka ČR do 19 let v beach volejbalu – 9. místo na MS, kapitánka extraligového družstva juniorek – 9. místo v nejvyšší soutěži.

11.3.2008

Starší žáci VSK Český Krumlov suverénně vyhráli krajský přebor a nyní se tvrdě připravují na mistrovství republiky.

Velmi dobře mají rozehranou sezonu starší žáci VSK Český Krumlov, žáci sportovní volejbalové 9. třídy ZŠ Za Nádražím.

Krumlovští mladíci úspěšně měří v letošním roce síly s ostatními žákovskými, ba i juniorskými družstvy. V krajském přeboru starších žáků obsadili bez porážky a navíc ztráty setu 1. místo, a tak dosáhli největšího úspěchu v historii českokrumlovského chlapeckého volejbalu.

V Českém poháru starších žáků mají Českokrumlovští před sebou ještě jedno kolo, nicméně v konkurenci 24 nejlepších oddílů ČR obsadí nejhůře 7. místo. „Je velká škoda, že jsme lednové kolo odehráli oslabeni o zraněné klíčové hráče. Celkový výsledek mohl být mnohem lepší,“ posteskl si trenér Petr Šulista.

Velmi zdařile si starší žáci VSK vedou letos i v krajském přeboru juniorů. S volejbalisty v průměru o čtyři roky staršími celou sezonu velmi statečně bojují a v průběžném pořadí drží 2. místo za juniory EGE Č. Budějovice.

Na šampionát

Vrchol sezony však na deváťáky ZŠ Za Nádražím teprve čeká, a to ve dnech 2. až 5. května, kdy se jako vítězové KP představí na mistrovství České republiky v Novém Jičíně. Vzhledem k průběhu sezony a příkladnému tréninkovému nasazení určitě nejsou bez šance uhrát dobrý výsledek. Úplní nováčci ale v měření sil s těmi nejlepšími žákovskými družstvy nejsou.

Hráči Jakúbek, Janečka, Palan, Bédi a Šulista (vinou zranění se nemohli zúčastnit Havel a Zahradník) byli nominováni do krajského výběru a v Jablonci nad Nisou změřili síly s reprezentanty dalších krajů na Memoriálu J. Myslíka. V obrovské konkurenci získalo jihočeské družstvo 7. místo. Výrazného individuálního výsledku dosáhl v motorických testech Radovan Jakúbek, který obsadil 2. místo v konkurenci 102 žáků. Respekt budí hlavně jeho výskok – smečuje z výšky 335 cm, absolutní výskok má 103 cm.

Že se jedná o družstvo talentů, je jasné. Přestože jde většinou o chlapce, kteří i příští rok budou věkem ještě žáci, projevuje už o ně zájem extraligový Jihostroj České Budějovice. „Otevírá se jim cesta do „velkého“ volejbalu a už bude záležet jen na nich, jak nabídnutou šanci využijí. Nyní mají ale kluci před sebou jednoznačný cíl, a to uspět na republice. Snažíme se co nejlépe na šampionát připravit. Všechen volný čas trávíme na hřišti a přípravu budeme ještě zintenzivňovat. Doufám, že nám celá škola a všichni příznivci volejbalu budou držet palce. Určitě to budeme potřebovat,“ řekl nám trenér družstva starších žáků VSK Petr Šulista.

Minulý týden při slavnostním setkání nejúspěšnějších sportovců Českokrumlovska za rok 2008 v Prokyšově sále českokrumlovské prelatury už tradičně došlo i na ocenění v dobrém smyslu slova „duší“ okresního sportu.

Petr ŠULISTA (VSK Č. Krumlov)

Trenér družstva volejbalových žáků VSK. V loňské sezoně jeho svěřenci po suverénním vítězství v KP postoupili na MČR, kde obsadili velmi pěkné 7. místo. V beachvolejbalové sezoně 2008 krumlovští žáci postoupili rovněž na MČR. Jeho bývalí svěřenci dnes startují v dorosteneckých soutěžích za VSK Č. Krumlov i VK Č. Budějovice v 1. juniorské lize.

První Jihočeský Festival barevného volejbalu se hrál v Českém Krumlově. Sváteční středa 17. listopadu 2011 proběhla v tělocvičně ZŠ Za Nádražím ve volejbalové režii. Volejbalový potěr z jihu naší republiky se zde popral o velká vítězství a le i nutné porážky. Soupeřilo se ve třech barvách, modré, zelené a červené. Přibližně 120 dětí ve 36 družstvech si vedle triček a sladkých cen odneslo i pěkný sportovní zážitek. Jejich výkony pak na závěr ohodnotili i hráči mistrovského celku Jihostroje České Budějovice Radek Motys a David Juračka, kteří ochotně přijeli předat dětem ceny. Všem trenérům, rozhodčím, hostům a organizátorům ještě jednou děkujeme.

Máme nejmladší mistry republiky v historii klubu. Dětem z volejbalové líhně VSK Český Krumlov, kterou již mnoho let zajišťuje ZŠ Za Nádražím se skvěle povedl finálový turnaj minivolejbalového mistrovství ČR. Turnaj dne 27.9. 2015 velmi zdařile uspořádalo tento víkend město Liberec. V kategorii nejmladších nadějí se během sobotní kvalifikace obě naše dvojice (Ema Losenická – Emma Theierová a Samuel Theier – Jan Smetana) prosadili v konkurenci 49-ti družstev do elitní patnáctky. Nedělní boje o celkové umístění pak senzačně opanovaly obě „Emči“, které se tak staly nejmladšími přebornicemi republiky v klubové historii. Chlapci vybojovali bronz v B – finále turnaje. Vedle poděkování čtyřem malým hráčům za vynikající reprezentaci, náleží náš dík i trenérce Lence Vávrové a především skvělým rodičům, bez jejichž podpory a aktivního nasazení by tento úspěch nebyl vůbec možný.

18.4. 2016 jsme měli skutečně mimořádnou návštěvu. Maskot mistrovského volejbalového celku VK Jihostroj České Budějovice Berry v doprovodu šéftrenéra mládeže Vojty Zacha přivezl desítky volňásků na začínající semifinále play – off volejbalové extraligy. Jeho počínání krátce vychýlilo chod naší školy, ale jistě i pobavilo. Nakonec podívejte se na fotky.

Starší žáci a finále MČR 2016. Po nevydařeném prvním dni mistrovství předvedli kluci ve zbývajících zápasech podstatně lepší výkon, a přesto že se jim ani v jednom utkání nepodařilo zvítězit mohou po třech třísetových bitvách nést hlavu zdviženou, protože svou kůži neprodali lacino a chyběla jim jen příslovečná trošička štěstí.

Další ročník volejbalového klání škol je v cíli, a my můžeme stejně jako v předešlých letech zatleskat našemu skvělému týmu vedenému panem trenérem Plichtou. Soutěž více než padesáti družstev ze škol z celého Jihočeského kraje má totiž staronového vítěze, a to “NÁS”. Tři družstva složená z naši mladých reprezentantů obsadila v té početné konkurenci celkové 1., 2. a 5. místo. Dá se říct, že o moc lepší už to opravdu být nemůže. Tento výborně vedený pracovitý tým jsme zvyklí chválit, neboť jejich výsledky jsou tradičně skvělé. Takže s koncem sezóny bych přidal pro změnu jedno přání. Přání dostatku sil a vůle bojovat, až přijde chvíle porážky. Chvíle, která ve sportu i v životě civilním zákonitě přichází.
A teď jména úspěšných: Filip Kopřiva, Markéta Fialová, Václav Patč, Natálka Zieglerová, Jana Vávrová, Antonín Patč, Samuel Theier, Emma Theierová, Jan Smetana a samozřejmě Mgr. Miroslav Plichta.

Vyhlášení Sportovců Českokrumlovska 2019

V pondělí 16. 12. 2019 proběhlo v Prokyšově sále v Českém Krumlově vyhlášení nejlepších sportovců, trenérů a sportovních kolektivů na okrese Český Krumlov. I naše škola zde měla zastoupení.

V kategorii Nejlepší trenér a organizátor 2019 byla oceněna Lenka Fialová a to za její trénování žákyň VSK a za velký díl práce při pořádání Českých pohárů žákyň.

Cena Karla Vosiky za mimořádný sportovní počin byla udělena čtveřici volejbalistů z VSK a to Mirku Kryštofovi z 9.C, Šimonovi Skokovi (bývalému žáku naší školy) a Adamovi Píšovi a Vítovi Juřicovi za jejich účast na IX. letní olympiádě dětí a mládeže v Liberci, odkud si Šimon Skok přivezl Titul nejlépe přihrávajícího hráče.

Všem gratulujeme k získaným ocenění.

2019

Malý historický milník jsme zaznamenaly v naší Nádražácké svatyni. V březnovém zápase OP mužů hájili všechny strany mužští příslušníci rodu Fialů. Domácí družstvo dovedl k vítěství 3:1 nejmladší Fiala Jonáš (vlevo), hostující tým Hlincovky vzdoroval pod nahrávačskou taktovkou otce Martina a na regulérnost boje z výše dohlížel sudí, nejstarší syn Matouš. A abychom nezapomněli, zápis utkání provedla maminka Lenka Fialová. Prostě okresní přebor “NA FIALOVO”.

Ve dnech 10. – 12. 5. 2019 se v Hradci Králové uskutečnilo MČR starších žáků. V úvodní čtyřčlenné skupině jsme měli velmi silné soupeře (Sokolov, Ostrava, Brno). Vyhraným setem se Sokolovem a vítězstvím nad Brnem jsme si zajistili postup do šestičlenné skupiny, kde se již rozhodovalo o možném celkovém umístění. Tady se nám již nedařilo. Přesto si myslím, že 12. místo je velký úspěch. Všem bych chtěl poděkovat za předvedené výkony během sezóny a držím palce všem, kteří budou v příští sezóně již hrát za kadety.

Nejlepší přihrávač ODM je hráč z Krumlova. I v naší kolektivní hře se rozdávají ocenění individuální. Titul nejlépe přihrávajícího hráče právě proběhnuvšího turnaje krajských výběrů v rámci Olympiády dětí a mládeže si domů do Českého Krumlova přivezl Šimon Skok. Gratulujeme Šimonovi za individuální ocenění a celém družstvu za konečné 2. místo. Děkujeme za skvělou reprezentaci Šimonovi a vynikající práci trenérů R. Novotného a M. Kryštofa.

Naše volejbalistky se v uplynulém týdnu zúčastnily čtyřdenního Mistrovství České republiky 2020, které bylo přeložené z jarního termínu. Ovšem cesta do Krnova, kde se turnaj odehrával, nebyla snadná. Situace kolem covid19, která zkomplikovala minulou sezónu a znemožnila dívkám plnohodnotně trénovat, přípravy znatelně ztížila. Holky se s tím však popraly bravurně, což bylo znát už na kvalifikaci v Sokolově, kde naše volejbalistky s nadhledem vybojovaly postup ze třetího místa.
Samotného republikového finále se zúčastnilo 24 družstev z celé země. Český Krumlov reprezentovaly smečařky Jana Vávrová, Jitka Novotná a Kristýna Kozáková, blokařky Natálie Zieglerová, Lucie Kubaláková a Johana Ambrůžková, posty univerzálu obsadily Markéta Kaliánková a Alice Novotná, na náhře reprezentovaly Tereza Janíčková s kapitánkou celého družstva, Markétou Fialovou
První den byl velice náročný, uvedly jsme se jako “mistři tiebreaků” a na hráčkách se navíc podepsala i únava z páteční 9,5 hodinové cesty. To zřejmě napomohlo ztrátě klíčového setu, který nám uzavřel dveře do první osmičky. Dívky se přesto nevzdaly a druhý den se probojovaly do první desítky. Turnaj tedy završily soubojem o 9. místo, které suverénně obhájily. Po delší pauze tedy slavíme úspěch na takové úrovni. A nám závěrem nezbývá nic jiného, než holkám pogratulovat a poděkovat za to, že můžeme být součástí takhle skvělé skupiny talentovaných mladých nadějí – děkujeme!
Linda Bobrová a Lenka Vávrová (trenérky)

Po 6. leté odmlce se v Českém Krumlově v sezóně 21/22 opět obnovila nejvyšší krajská volejbalová soutěž žen. Prvním nelehkým úkolem bylo sehnat dostatek hráček, které měly chuť odehrát nejen první sezónu. Z místních hráček byly u zrodu pouze tři, proto bylo nutné najít doplnění v českobudějovických vodách a hájích. Nakonec se okruh rozšířil i po našem kraji, a to až k dalekému Písku a Táboru. Celkem do sezóny zasáhlo 14 žen, z toho 10 se zúčastnilo velké části zápasů.

Kdyby byl problém se skládáním sestavy, který se nejvíce projevoval na postech blokař a libero, věděli jsme, že krumlovské dorostenky družstvo žen plnohodnotně doplní. Nakonec dostaly šanci se ukázat čtyři hráčky a potvrdily předchozí větu.

V sezóně 21/22 se chlapcům v soutěži 1. liga U22 povedlo vyhrát celou skupinu a tím si zajistit 1. místo.

V této sezóně se sešel výborný team hráčů jak po stránce herní, tak lidské a to dopomohlo k zisku výborného výsledku, který se opět kdovíkdy zopakuje.

O víkendu 20.-22.5.2022 se odehrálo v Bílovci Mistrovství České republiky starších žákyň. Nám se letos podařilo probojovat na kvalifikaci a z té na samotné mistrovství, kde bylo 16 nejlepších družstev v republice. Pro představu v ČR letos hrálo krajské přebory 231 družstev.

Postup přes kvalifikaci (3.5. 2022) a mít ve skupině celky vítězů krajů jako Slavia Hradec Králové, Turnov, Slavia Plzeň, Bedřichov, Děčín, Kralupy a Sokolov se zdála být obtížná. Nakonec jsme až na Kralupy porazily všechny soupeřky a zaslouženě se kvalifikovaly na MČR v Bílovci. Už to byl pro nás velký úspěch.

Po skvělém výkonu na MČR v prvním zápase jsme porazily Mělník (konečné 7. místo), bojovaly s KP Brno (konečné 3. místo) a pak nám stačil 1 set k postupu do bojů o vyšší příčky, ale nedopadlo to a 25:27 jsme prohrály. Vybraly jsme si slabší chvilku a to nás stálo lepší umístění. V dalších bojích jsme 2x vyhrály a jednou prohrály a tak bereme konečné 14. místo. O vyrovnanosti všech družstev svědčí například fakt, že Mělník porazil Tábor (celkově 8. místo), ten pak porazil oba finalisty (Lanškroun a Ostravu).  Byl to skvělý zážitek a doufám, že se nám opět brzy podaří tento úspěch postupu zopakovat. Holky na to máme.

Dne 31.1. proběhlo již tradiční vyhlášení Českokrumlovského sportovce Českou unií sportu.

Za VSK Český Krumlov získaly ocenění trenérka Lenka Fialová a bývalé/současné starší žákyně (r. 2007 a mladší) kvůli velmi povedené loňské sezóně. Vrcholem úspěchu je probojování do finálové části Mistrovství republiky starších žákyň a konečné umístění na 14. místě z celkových 231. družstev.

V úterý 22. 2. 2022 obdrželi slavnostním předáním naši dva trenéři, Lenka Vávrová a Olda Záhoř, ocenění od ČUS Český Krumlov. Konkrétně Lenka Vávrová získala cenu za trenéra a organizátora sportovních akcí a Olda Záhoř získal uznání Cena Karla Vosiky za mimořádný sportovní počin. Tím se přidali k dalším trenérům VSK Český Krumlov, kteří již ocenění v minulosti získali.

Gratulujeme za cenné ocenění, děkujeme za odváděnou práci a přejeme hodně štěstí nejen na volejbalových palubovkách.

V České republice je více než 4200 základních škol. A ta naše ZŠ Za Nádražím je druhá nejlepší.

17.-18.11. 2022 se v Jirkově konalo Republikové finále školní soutěže  ve volejbalu dívek 8.a 9. tříd. Družstvo naší školy se skládalo výhradně z hráček VSK ČK. Vítězů ze 14 krajů se sjelo “pouze” deset. Na začátku jsme nepatřily k favoritům, ale postupně jsme si získaly respekt. Porážely jsme jednoho soupeře za druhým a jen místní hráčky nám stály v cestě za zlatem. Prohrály jsme s nimi ve skupině a potkaly se znovu ve finále. Bohužel jsme nehrály jen proti holkám, ale i rozhodčímu, a tak to nevyšlo. Přesto chci poděkovat za vzornou reprezentaci Šanderové Petře, Moravcové Kiki, Ševčíkové Lauře, Nejedlé Tonče, Šustáčkové Vendy, Zieglerové Natce, Kůzlové Áje, Turnerové Elince, Finkové Anetce a Fialové Maky.

 Ve velké konkurenci silných jihočeských družstev, naše dívčí kategorie do 16ti let získala dne 2.4. 2023 1. místo. Ve všech 5ti turnajích holky suverénně kralovaly tabulce a po velmi dlouhé době získal VSK Český Krumlov tohle prestižní umístění. Tím mají stržky jistotu celorepublikového Mistrovství ČR, kde se pokusí minimálně navázat na loňský super výsledek.

NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY DÍVEK

• V krajskému přeboru patřily žákyně v mládežnickém volejbale v 90. letech po dobu 10 let k absolutní špičce. Výsledek této práce byl završen postupem do nejvyšších soutěží.
• Na MČR žákyň obsadili  7. místo
• Nejvyšší soutěže: extraliga kadetek a juniorek
• Národní liga žen 99/00 8. místo
• Nejúspěšnější hráčky – Romana Jedličková (roz. Kumpochová), Silvie Pavlová, Andrea Černohlávková (roz. Sládková), Hana Rungová (roz. Vobrová), Jana Vávrová, Eva Šimáková, Táňa Vaclíková, Marika Pupakisová, Veronika Vlásková, Zuzana Janová, Zuzana Marková, Eva Weisová, Vanda Personová, Petra Binková, Ivana Návarová, Michaela Adlerová, Klára Grabcová
• Minulí a současní trenéři – Jan Vobr, Jana Beerová, Dalibor Carda, Romana Jedličková, Jana Součková, Břetislav Kalendovský, Petr Knížek, Jiří Roubín, Jan Vondrouš, Milan Bárta, Alena Jůzková, Iva Hermannová, Irena Jakobová, Pavel Salon, Pavel Podruh, Zdeněk Přívratský, Jan Vopat, Pavol Sebéni, Věra Brožová, Radim Novotný, Lenka Fialová, Zdeněk Boček, Lenka Vávrová, Linda Bobrová, Vendula Bédi, Zuzana Marková, Antonín Bédi, Dalibor Carda, Miloš Heppner, Jitka Juřicová.

NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY CHLAPCŮ

• 1. místo v 1. lize juniorů
• 10. místo na přeboru ČR
• Ve srovnávací soutěži základních škol s rozšířenou výukou volejbalu postoupili 4x do republikového finále (1x – 3. místo, 3x  – 5. místo)
• Krajský přebor 1x vyhráli
• Nejvyšší soutěže:  1. liga juniorů
• Minulí a současní trenéři: Oldřich Záhoř, Jan Berný, Petr Šulista, Zdeněk Boček, Miroslav Plichta, Bohumír Kryštof, Radim Novotný, Martin Šubrt
• Nejúspěšnější hráči: Marek Beer, Petr Šulista ml., Daniel Šulista, Antonín Bédi, Petr Novák, Vít Juřica