Výbornou sezonu mají za sebou volejbalistky VSK Český Krumlov v kategorii U16. Získaly titul krajských přebornic a zapojily se i do kádru U18.
Trenérkou kategorie U16 VSK Český Krumlov je Lenka Fialová. Ta je s uplynulou sezonou nadmíru spokojena.
Jak se vyvíjela letošní sezona u kategorie dívek U16?
Letošní sezona se odvíjela především od úspěchu na konci té minulé. Dívky ročníku 2007 a 2008 se dostaly až na Mistrovství České republiky mezi 16 nejlepších družstev ČR. Přestože polovinu družstva tvořil ročník 2008, který stále ještě zůstával v kategorii U16, rozhodli jsme se je nechat trénovat spolu s U18 v kadetkách. A to se nám vyplatilo. Holky 2008 hrály vše ve starší kategorii a pouze krajský přebor v U16 a suverénně ho celý vyhrály.
Krajský titul dívek U16 je brán za velký úspěch.
Ano, krajský přebor starších žákyň je nejpočetnější kategorií. Je to jejich nejvyšší soutěž a zároveň postupová na MČR. První dvě družstva z krajů postupují na kvalifikaci a z té teprve na mistrovství. Družstva tuto soutěž hrají s vlastními odchovankyněmi, které pak některé přecházejí do oddílů, kde hrají ligové soutěže U18. Krumlov tuto soutěž vyhrál naposledy před více než dvaceti lety. Velký vliv na úspěch měl právě fakt, že se nám v posledních letech podařila stabilizovat kadetská kategorie a holky U16 s ní celý rok trénovaly a hrály.Nemohu říci, že hlavním cílem je být stále na prvních příčkách v kraji. Důležitější je, aby holky hrály co nejvíce kvalitních zápasů a zlepšovaly své dovednosti. V této kategorii je to ještě velká loterie. Stačí, aby některé kolo byly holky nemocné, nebo na prázdninách a je po šancích na „bednu“.
Vrcholem sezony se stala kvalifikace na Mistrovství ČR. Jak probíhala?
Na kvalifikaci šly holky z prvního místa v kraji. Systém je takový, že na kvalifikaci se dostanou první dvě družstva z krajských přeborů (28) a čtyři první družstva z Českého poháru. Ti všichni bojují o 16 míst na MČR. Naše skupina byla jedna z nejsilnějších, pět vítězů a dva druzí. Navíc ještě i celkový vítěz Českého poháru. Některá družstva byla nabita reprezentantkami, ale i tak holky v posledním zápase v případě vítězství mohly postoupit. Nepodařilo se, ale to, jak holky hrály, byl pro nás trenéry zážitek. Vidět, jaký posun dokážou udělat, když poctivě trénují, je pro nás zadostiučinění.
Co si tým či trenérka odnesly do přípravy na další sezonu?
Odnesli jsme si především chuť pokračovat v trénování. I když je co zlepšovat, věříme, že to neděláme úplně špatně. Od trenérů těch nejmenších a to je 1. třída, až po trenéry kadetek. Bez spolupráce by to nešlo a to je myslím i klíč k dalším úspěchům. Holky se v tréninkových kategoriích prolínají, snadněji navazují přátelství, a proto také věříme, že těch, co s volejbalem skončí, je a bude co nejméně. Během následujících dnů dojde k přesunu věkových kategorií a celé jaro už budeme tvořit nové kolektivy na příští sezonu. Půjdeme ven na naše kurty na Chvalšinské ulici, kde máme dva antukové a dva kurty na beach. A v srpnu se sejdeme na soustředění.
Máte již domluvené přípravné turnaje?
Za naši kategorii U16 vyrážíme například do Lanškrouna na velký turnaj, kde jsme vloni skončily čtvrté.
Pořádáte pravidelně Český pohár. Jak je komplikované zorganizovat tak velký turnaj pro osm družstev v Českém Krumlově?
Dělám to už delší dobu, proto vím, kde je možné sehnat ubytování, kde stravu. My jsme doma, takže sedm družstev cca po 14 je přibližně 100 lidí. Družstva bydlí většinou na Gymnáziu Český Krumlov a na hale. Termíny si domlouvám už v létě. V Krumlově sice máme halu, kde je možné postavit dva kurty vedle sebe, ale s volejbalem se tam na celý víkend nemáme šanci dostat. Hrajeme tedy v tělocvičně ve škole Za Nádražím a v tělocvičně GYM CK. Sehrajeme celkem 28 zápasů každý s každým a řešením je přejíždění mezi tělocvičnami. Problém je i strava, hlavně snídaně. Běžně po republice platíme za snídaně 50 až 100 korun a za večeře 100 až 150 korun. To jsou pro místní podnikatele těžko akceptovatelné sumy. Přesto se většinou někde domluvíme.
No a kromě dalšího, jako jsou rozhodčí, zapisovatelé, bufety, někdy i večerní prohlídka města, je to spousta dalších maličkostí. Ale nedělám to sama. Velkou oporou je mi můj manžel Martin a trenérky Jitka a Zuzka, které mi vždy v průběhu toho víkendu pomáhají. Děláme to hlavně proto, aby se holky mohly ukázat i rodičům a kamarádům. A atmosféra je vždy výborná.
Učíte na prvním stupni tělocvik. Zahrnujete do výuky i volejbalovou průpravu?
Ano, učím u těch nejmenších a moc mě to baví. Není to tak velký rozdíl, jak by se mohlo zdát. Malé děti sportují rády a holky na volejbalu také. Takže je to jen o tom, co pro ně připravím. U nás na škole Za Nádražím máme obrovskou výhodu v tom, že v každém tělocviku je s učitelkou i trenérka volejbalu. Buď já, nebo trenérka mladších žákyň Linda. Navíc ti nejmenší mají o jeden tělocvik navíc, tedy tři hodiny týdně. Často od učitelek slýchám, že to, co během hodiny zvládneme v této kombinaci, by ony samotné nestihly a nebo by si netroufly. Snažíme se v tělesné výchově dělat vše. Plníme Odznak všestrannosti, běháme dlouhý běh na 1 km, cvičíme na hrazdě, kruzích, bruslíme, plaveme. Nevěřili byste, jak vypadá například basketbal v první třídě. Je to regulérní hra, kde všichni běhají, nahrávají si a dávají koše. Základ je všestrannost. Na té se dá stavět. Ale je pravda, že více se soustředíme na obratnost a práci s míčem.
zdroj: ceskokrumlovsky.denik.cz