Volejbalistka Silvie Pavlová dala vrcholové kariéře sbohem, když se po úspěšných letech v mládežnických výběrech Madety České Budějovice rozhodla naplno věnovat vysokoškolskému studiu v Praze. To úspěšně zakončila letos v červnu magisterským titulem na České zemědělské univerzitě. Během studia se však k volejbalu vrátila a píše pohádkový příběh.
V jejím příběhu sehrává několikrát velkou roli náhoda a štěstí na správné lidi. Posuďte sami.„K volejbalu jsem se dostala úplnou náhodou. V Českém Krumlově na škole Za Nádražím jsem šla na druhý stupeň a zbylo na mě místo v 6. C, což byla volejbalová třída. Potkala jsem se tam se svou dětskou kamarádkou a začala hrát s ní. Byla to láska na první dotyk,“ vypráví o svých volejbalových začátcích Silvie Pavlová.
I když s volejbalem začínala v pozdějším věku, tak své vrstevnice dohnala. Netrvalo dlouho a přišlo stěhování do Českých Budějovic. „Můj tehdejší trenér Jan Vobr z Českého Krumlova a šéf výběrů Jihočeského kraje zavolal Josefu Lundákovi, který měl na starosti kadetky a juniorky v Českých Budějovicích. Ten se přijel podívat na zápas, pozval si mě na pár tréninků a začala jsem hrát za Budějovice, kam jsem dojížděla,“ přiblížila šestadvacetiletá rodačka z Českého Krumlova svůj přesun na novou adresu. Po úspěšných mládežnických letech v dresu „Madetek“ přišel volejbalový konec.
„Po extralize juniorek jsem se rozhodla jít na vysokou školu do Prahy, kdy jsem kvůli intenzivnímu studiu přestala hrát na dva roky. Jednou jsem šla na beachvolejbal s kamarádkou Lucií Juračkovou a ta mě přemluvila, abych si šla s nimi zahrát do Španielky Řepy,“ popisuje volejbalový restart Pavlová. „První ligu jsem hrála pro zábavu, tréninky jsme měly 2 až 3 týdně a mohla jsem se věnovat studiu. Po škole jsem chtěla jít pracovat a už jsem nepočítala s tím, že bych se do vrcholového volejbalu znovu dostala,“ doplňuje.
Osud však měl s tehdy třiadvacetiletou blokařkou jiné plány. Na letním volejbalovém kempu Lubomíra Staňka, kde dělala trenérku, jí do cesty seslal extraligového trenéra Přerova Radima Vlčka. „Hledal do týmu blokařku a zeptal se, jestli bych si nechtěla zkusit zahrát extraligu. Říkala jsem si, proč to nezkusit. Bylo to v době covidu, tak jsem to zvládla skloubit i se školou na dálku,“ vypráví 182 centimetrů vysoká blokařka.
Angažmá na Hané trvalo pouhou sezonu. Během níž se etablovala na nejvyšší soutěž a dokončila bakalářské studium. „Na magisterské studium jsem se hlásila už dálkově. V hlavě jsem měla myšlenku, že bych mohla jít do zahraničí a jelikož můj přítel šel tehdy hrát za Sokol Vídeň a do toho pracoval, tak jsem to spojila s ním a hrála za tamní tým žen,“ přibližuje své první zahraniční angažmá.
Ve Vídni se jí dařilo a se s týmem probojovala až do finále. V něm si ji vyhlédl pro další ročník ambiciózní celek z Lince. „Byla jsem z nabídky nadšená. Trenéra z Lince jsem znala. Věděla jsem, že je kvalitní a Linec nás porazil ve finále. Chtěla jsem se posunout a nad nabídkou neváhala,“ pochvalovala si přesun v rámci Rakouska. Krok to byl správný. S Lincem totiž vyhrála v uplynulém ročníku „Triple“ – superpohár, ligu a domácí pohár. A jak by si její tým vedl v konfrontaci v tuzemské soutěži?
„To je dobrá otázka. Myslím si, že každá liga má čtyři až pět kvalitních týmů, které si to mohou spolu rozdat o titul. My jsme měli vynikající tým, trenéra a zázemí. Všechno si to sedlo, s holkami jsme dobře vycházely a byla jsem tam spokojená. Myslím si, že bychom byly konkurenceschopné první polovině české extraligy,“ porovnává své zkušenosti se soutěžemi Silvie Pavlová. „V týmu nás bylo pět cizinek a doplňovaly nás holky z Rakouska. Byla jsem zaměstnanec a podmínky jsme měly takové, že jsme se věnovaly pouze volejbalu. Měla jsem zajištěné bydlení, sportovní výbavu, jídlo a pojištění. Není to jako v Česku, kde většina hráček hraje na živnost,“ dodává k podmínkám u našich sousedů.
Povedené výkony na klubové scéně neušly ani zraku reprezentačního trenéra Giannise Athanasopoulose, který ji pozval do reprezentačního výběru. „S trenérem jsme se potkali v mezinárodní soutěži MEVZA, kde proběhl první kontakt. Věděla jsem, že mám ještě na čem pracovat, ale v duchu jsem si to přála. Věděla jsem, že jsem tuto sezonu odehrála dobře. Cítila jsem, že jsem se fyzicky, výkonnostně zvedla a nabrala zkušenosti. Bylo to moc milé překvapení, když mi zavolali,“ říká Silvie Pavlová o reprezentační pozvánce.
S národním týmem se probojovala až do semifinále v Evropské zlaté lize, kde však nestačily reprezentantky na Ukrajinu. Možnost reprezentovat si rodačka z Českého Krumlova užívala. „Musím se přiznat, že jsem z toho měla ze začátku trošku strach. Bála jsem se, jak mě vezmou, protože tam byla řada zkušených hráček Kačka Válková, Míša Mlejnková nebo Gabriela Orvošová. Hned první den to ze mě spadlo. Přijetí bylo milé a příjemně mě překvapilo. Od trenéra, hráček až po posledního člena realizačního týmu byli všichni fajn. Myslím, že tam mám pár přátel i do života,“ těší sympatickou blokařku, která nastupuje s číslem 4 na zádech.
Jasné je, že čerstvou reprezentantku v Rakousku neudrží, když se s ní Linec rozloučil na klubových sociálních sítích. „Asi můžu říct, že moje další kroky povedou do Německa. Moc se na to těším,“ říká s nadšením Pavlová.
A jak je to s případným návratem do Česka? „Návratu jsem otevřená. Uvidíme podle nabídek, jestli bych se vrátila do extraligy, nebo hrála nižší soutěž. Chtěla bych si mezitím ještě dodělat pedagogické minimum a trenérské zkoušky, abych mohla učit. Ještě bych však ráda dva až tři roky hrála venku a poznávala svět,“ přibližuje své plány šestadvacetiletá blokařka.
Je možné, že by to bylo zpátky do Českých Budějovic, kterým však schází ženská nejvyšší soutěž? „Za mě je to škoda. Myslím si, že kdo chce hrát profesionálně volejbal, tak by neodcházel a zůstal by v Českých Budějovicích. Dřív měla prioritu u vedení mužská extraliga, i když se v ženách vyhrávala první liga, tak se nepostupovalo. Teď si myslím, že by se možná vedení hrát extraligu chtělo, ale nepodařilo se postoupit. Zázemí je velmi kvalitní a je to asi i o penězích,“ přemýšlí závěrem nahlas Silvie Pavlová.
Zdroj: ceskobudejovicky.denik.cz