1. Do letošní sezóny se připojili 4 noví hráči. Jak zapadli do týmu? Jak se to projevilo v týmové chemii?
Jirka Kratochvíl: Předsezónní doplnění kádru družstva mužů o 4 nové hráče považuji za největší úspěch uplynulé sezóny, ne-li dekády. Poděkování patříspoluhráčům Bédimu a Beerovi, kteří se o tento skauting zasloužili a uskutečnili ho. Noví hráči okamžitě zapadli do týmu, vytvořili svou kvalitou jeho osu a o jejich výkony jsme se jako tým celou sezónu opírali. Příkladně trénovali, svými zkušenostmi obohatili jak tréninkové jednotky, tak samotný projev družstva v zápasech. Jde o zkušené hráče, kteří na sebe berou v důležitých momentech odpovědnost a odvážně zakončují rozhodující výměny na hřišti. Mladším spoluhráčům jdou příkladem a svou sportovní úrovní je zároveň posouvají výše. Týmová chemie teď funguje příkladně: perfektně se propojily 3 věkové generace hráčů a je položen skvělý základ pro fungující tým na mnoho let dopředu. Na každém herním postu se zdravě zvýšila konkurence. Rozšířením kádru tak máme při samotných utkáních možnost plnohodnotně prostřídat každého hráče, aniž by utrpěl výkon družstva, což je věc, která tu nebyla takřka 20 let. Díky tomu jsme schopní odehrát i dlouhé zápasy ve vysokém tempu, což mnoho soupeřů nemá. Za svou kariéru pamatuji několik let, kdy jsme před sezónou zvažovali, zda budeme hrát a nebo že se do soutěže nepřihlásíme, jelikož jsme měli úzký kádr družstva. To je naštěstí zapomenuto. Když se z pozice hráče, který za Krumlov hraje od konce 90. let, ohlédnu zpět, tak nynější kádr mužů – jeho kvalita, šíře a chemie – je po dlouhé době zárukou toho, že mužský volejbal se zde na dobré úrovni bude hrát ještě mnoho let. A jelikož jsem i ve výboru klubu, tak toto zjištění je i pro celý náš klub super úspěch.
2. Jaká jste parta? Jak se projevuje mix zkušených a mladších hráčů?
Aleš Novotný: Jsme parta, kterou pro letošní sezónu volejbal opravdu nadchl. Na zápasy jsme se scházeli vždy s dobrou náladou a chutí vyhrát. Přestože nás dělí věkový rozdíl až 36 let, na hřišti to vůbec není znát. Mladší hráči vynikají aktivitou a pohybem v poli, zatímco ti zkušenější se nebojí smečovat rovnou z druhé. Každý tým má nějaký handicap – u nás to byla právě věková pestrost. Ale místo aby nás rozdělovala, stala se naší předností. Občasné mezigenerační neshody? Ty uhasíme pivem… nebo silnějším kalibrem.
3. Kdo se jeví v týmu jako největší vtipálek? Stalo se tobě nebo někomu z hráčů během letošní sezóny něco vtipného v šatně?
Kuba Pochop: Mám tady kandidáta ze starší generace: řídím se heslem, že hodně velkej bavič ten, kterej nejvíc mluví. A protože toho nejvíc namluví, tak je pravděpodobnost, že občas řekne něco vtipnýho, o dost větší. Co na tom, že 90% času je spíš otravnej 😄 Nebudu ho zmiňovat, ale už je děda a furt komentuje jaký má kdo boty. A furt povídá něco o rozhodčích, ale to nikoho nezajímá.
4. Ve které tělocvičně se ti nejlépe a zároveň nejhůře hrálo a proč?
Šimon Skok: Nejlépe se mi jednoznačně hrálo v naší domácí tělocvičně v Českém Krumlově. Jsem na ni zvyklý, odehrál a odtrénoval jsem tam už několik sezon, takže prostředí dobře znám. Tuto sezonu se mi tam hrálo ještě lépe, protože tam máme novou palubovku teraflex, na které se hraje skvěle a zlepšilo to celkový komfort při zápasech i trénincích.Naopak nejhůře se mi hrálo v tělocvičně Emy Destinové v Českých Budějovicích. Prostor za koncovou čárou je tam extrémně malý, což téměř znemožňuje podávat skákaný servis. Také prostor po stranách je velmi omezený, což hru dále komplikuje. Dalším problémem je nízký strop a nekvalitní palubovka, která výrazně zhoršuje celkový výkon.
5. Během letošní sezóny se ti proti kterému klubu hrálo nejhůř/nejlíp a proč?
Lukáš Holub: Nejhůře se mi hrálo proti Slavii, protože její hráči, bývalí profi hráči z různých lig, kteří spolu již hrají dlouho a jsou sehraní, tak jsou na jiné urovni než náš tým. Jejich podání mi jako liberovi dělalo velké problémy.
Nejlépe se mi hrálo proti Týnu doma, protože jako tým mají celkem kvalitu a utkání mělo s nimi ten správný náboj, nebylo to takzvaně lehké vítěství, ale vybojované.
6. Jaké máš předzápasové rituály? Jsi pověrčivý? Připravuješ se speciálně na zápas?
Sam Theier: Žádné speciální rituály nemám – hlavní pro mě je, abych se na hřišti cítil dobře. Před zápasem si rád dám dobrou kávu, ideálně Nespresso. Taky mám rád krátký předzápasový spáneček po kterém mám vyčištěnou hlavu. A taky něco sladkého na zakousnutí co mi dodá energii. Na pověry si moc nepotrpím, ale když jsme vyhráli, rád si vezmu ten samý dres znovu (samozřejmě vypraný). Připravuju se hlavně tak, abych měl dost energie a čistou hlavu.
7. Jak byste popsal hráče, který vám během letošní sezóny chyběl? Proč si myslíš, že by týmu pomohl?
Víťa Juřica: Na tuto otázku je těžké odpovědět protože jsem sám na většině zápasu nebyl ale co si vybavuji tak nejvíc chyběl na těch zápasech kde jsem byl Lukáš Beer. Konkrétně to byl zápas proti Pedáku, kde jsme 1. set vyhráli ale nakonec jsme prohráli 3:1 a přišlo mi že Luky by nám svou herní kvalitou rozhodně pomohl to dotáhnout aspoň na jeden bod.
8. Jak hodnotíš svoje letošní působení? Co bylo podle tebe klíčové rozhodnutí během sezóny?
Jirka Kratochvíl: a) Mé působení v týmu se vlivem zvýšené kvalitní konkurence na mém postu univerzála a nesporně pokročilému věku postupně mění z pravidelně hrajícího hráče na hráče hrajícího jen občas. Zastával jsem celou sezónu i post trenéra, takže se snažím ovlivňovat dění na hřišti zvenku koučováním, motivováním a radami hrajícím spoluhráčům, citlivě volenými časovými přestávkami se snažím eliminovat tlak soupeře a vhodnými střídáními udržovat kvalitu výkonu družstva jako celku na konkurenceschopné úrovni.
b) Podle mě bylo klíčovým rozhodnutím hned to před začátkem sezóny – a to doplnit kádr družstva 4 novými spoluhráči: Pochopem, Bédim, Literou a Pražákem.To posunulo tréninkový i herní projev družstva na zcela jinou úroveň a zároveň, vzhledem k jejich věku a zapojení, je příslibem pro udržení kvalitního základu družstva, bojujícího o přední krajské příčky, na mnoho let dopředu.
9. Jaký máš nejsilnější zážitek během této sezóny?
Tonda Bédi: Určitě domácí zápas v posledním prosincovém zápase, kdy jsme Lokomotivě ČB nedali svou bezchybnou hrou žádnou šanci. V ten moment jsme měli příjemně odhodlané myšlenky na zisk Jihočeského příborníka. Následující 3 zápasy nás usadily na zem. Speciální atmosféru mají také naše okresní derby s Křemží, kde působí mnoho kamarádů a bývalých spoluhráčů. Od obou družstev vždy dorazí mnoho fanoušků.
10. Co se vašemu družstvu podařilo během sezóny zlepšit, v jaké oblasti vidíš největší posun kupředu?
Martin Šubrt: Hned na začátku sezony před námi stál úkol se sehrát, protože do týmu přišlo několik nových hráčů. To se nám povedlo na výbornou a po celou sezonu jsme si na hřišti stále více a více důvěřovali. Z pohledu blokaře bylo hodně potřeba si zvyknout na nahrávačův styl a to se dařilo nejen mně, ale i ostatním. Právě důvěra na hřišti a sehranost jsou podle mě klíčové věci, ve kterých jsme se měli posunout a to se povedlo.
11. Kde naopak vidíš největší rezervy? Kde je potřeba se zlepšit a proč si myslíš, že zrovna v této oblasti má tvoje družstvo problémy?
Lukáš Beer: Prostor ke zlepšení je pochopitelně asi ve všech herních činnostech, přičemž jedna z věcí, na které je třeba vždy pracovat, je snaha o co nejmenší výkyvy ve výkonech, tedy abychom si po celou sezonu a zároveň i každý jednotlivý zápas dokázali udržet konstatní výkon, na který se můžeme spolehnout.
Z konkrétních činností, na kterých by naše družstvo mělo zapracovat, se pak jedná o ty naprosto nejzákladnější a zároveň nejpodstatnější. Jde o servis a příjem, což jsou přesně ty činnosti, ve kterých máme největší výpadky. Máme spoustu kluků, který jsou schopný na tréninku solit jeden servis za druhým ale v zápasech, ve kterých o něco jde nejsme schopni si servisem pomoct. Stejně tak je to i s příjmem. Například již zmiňovaný zápas s Lokomotivou (ten, který jsme prohráli) jsme si ani neťukli, protože soupeř nás roznesl plachtou a my jsme se vůbec nedostali do hry.
Servis a příjem jsou tedy herní činnosti, na kterých bychom měli zapracovat.
12. Jaký spoluhráč tě nejvíce překvapil?
Standa Werner: Nejvíce mě letos překvapil Sam Theier. Za sezonu nejvíce volejbalově vyrostl, mohou za to převážně tréninky v Českých Budějovicích. Když byla potřeba, mohli jsme se na něj spolehnout. Myslím si, že i dobře zapadl do kolektivu starších, nově příchozích hráčů a to i přes to, že je z týmu nejmladší. Snad nám další sezónu pomůže stejně jako letos a neuteče do Českých Budějovic.
13. Budeš pokračovat i v následující sezóně v našem klubu? Jakou podporu cítíš ze strany klubu?
Honza Litera: Pokračovat určitě budu. Zázemí a podpora ze strany klubu je perfektní. Tréninky se obměňují a na zápasy je vždy vše připraveno. To je ideální kombinace!
Pavel Sazma: Bohužel v další sezóně už pokračovat nebudu. Je to zapříčiněno zdravotním stavem, tedy hlavně koleno už nezvládá skákání a ani po delší pauze to není lepší. Podpora klubu byla vždy dobrá! Krumlov forever! 💪😎
14. Jak sportovně plánuješ využít čas v hluchém období mezi sezónami?
Michal Beneš: Po sezoně se rad projedu na kole. Cyklistika nabízí skvělou možnost udržet se v kondici a zároveň objevovat nové trasy bez davů turistů. Čerstvý vzduch a klidné cesty vytvářejí ideální prostředí pro regeneraci těla i mysli. Mimo sport lze tyto volné chvíle využít pro rodinné aktivity – výlety do přírody, společné hry nebo relaxaci u dobrého jídla. Pohyb a chvíle strávené s blízkými pomáhají udržet rovnováhu mezi aktivitou a odpočinkem. I když sezóna skončí, radost z pohybu nikdy nekončí.
15. Jaká byla během sezóny atmosféra v týmu a jakým herním projevem jste se během zápasů prezentovali?
Ondra Pražák: Atmosféra v týmu byla během celé sezóny skvělá. Myslím, že jsme si jako parta opravdu sedli – ať už šlo o tréninky, zápasy nebo chvíle mimo hřiště. Každý do toho dával maximum, ale zároveň jsme si uměli udržet dobrou náladu a navzájem se podržet i v těžších chvílích. Právě ta týmová soudržnost a vzájemná důvěra byly podle mě jedním z klíčových faktorů, proč se nám dařilo.
Co se týče herního projevu, snažili jsme se hrát dynamicky a nebojácně. Jako blokař i smečař jsem si vážil toho, že jsme byli silní na síti – nebáli jsme se riskovat v útoku, ale zároveň jsme si zakládali na kvalitní obraně a týmové souhře. Hodně jsme pracovali na servisu a rychlých přechodech do protiútoku, což nám v mnoha zápasech přineslo důležité body. Celkově jsme chtěli hrát volejbal, který je nejen efektivní, ale i zábavný – pro nás i pro diváky.
16. Od sezóny 2022/2023 po současnost se muži vždy umístili na 3. místě. Dají se najít některé rozdíly z předchozích bronzových sezón s touto letošní?
Standa Svoboda: Rozdíly se samozřejmě najít dají. Ať už ve složení teamu nebo v herním projevu. Po vhodném doplnění týmu před letošní sezónou, se zlepšil herní projev i konkurence na jednotlivých postech.
17. K posunu na stříbrnou pozici v tabulce chyběly ve finále 2 body. Z jakým/i družstvem/družstvy byla ztráta bodů zbytečná a jaká byla příčina neúspěchu?
Adam Píša: Tak asi jako nejzbytečnější ztráta bodu mi připadá tiebreakový domácí zápas s TJ Vltava, kde jsme po vedení 2:0 nechali soupeře, který se celou sezónu pohyboval v horší polovině tabulky, dorovnat na 2:2. Hlavní podíl na tom měla absence velké části lavičky, kvůli které bylo potřeba, aby někteří hráči alternovali na jiných postech. Tiebreak byl sice jednoznačný, ale to už nám bohužel třetí bod nezajistilo. Taky jsme mohli bodovat v zápase na palubovce Slavie JU, kde jsme po nepovedeném prvním setu dokázali velezkušeného soupeře zaskočit, a primárně díky jejich zmatkům v postavení, s ním sehrát dlouhou a vyrovnanou koncovku, ve které nám ale v klíčových momentech selhal útok a servis. Výhra v dalším setu a konečný výsledek 1:3 tak už byl jen hořkou útěchou, která ale bod do tabulky nepřinesla.