1. Od sezóny 2021/2022 po současnost jste se vždy umístily na medailovém umístění. Dají se najít některé rozdíly z předchozích medailových sezón s touto letošní?
Matylda Čapková: Ano, oproti předchozím sezónám jsme soupeře znaly zase o něco lépe a věděly jsme, co od nich můžeme očekávat. To nám určitě pomohlo lépe se připravit na klíčové zápasy.
2. Jaká jste parta? Jak se projevuje mix zkušených a mladších hráček? Daří se mezi ženy postupně zapojovat domácí dorostenky?
Klára Třísková: Jsme fajn parta, ale je znát, že jsme každá v trochu jiné životní fázi. Část týmu je v plném pracovním nasazení, jiná část na mateřské – a to se samozřejmě promítá do možností zapojení i do toho, jak tým funguje mimo hřiště. Přesto mám pocit, že se snažíme hledat cestu k sobě a na hřišti dokážeme táhnout za jeden provaz. Díky tomu, že většina z nás mám za sebou podobnou cestu, umíme si navzájem rozumět a vytvořit prostředí, kde se mladší hráčky můžou přirozeně zapojit. Dorostenky se k nám zatím zapojovaly spíš výjimečně, ale i z těch několika případů mám dobrý pocit. Ty, které přišly, ukázaly chuť, odvahu i poctivé nasazení – a to opravdu oceňuji. Přinášejí svěží energii, která dokáže oživit i naši hru a dodat týmu nový impuls. Věřím, že pokud budou mít podporu a příležitosti, můžou být pro tým velkým přínosem.
3. Kdo se jeví v týmu jako největší vtipálek? Stalo se tobě nebo někomu z hráček během letošní sezóny něco vtipného v šatně?
Anežka Sebroňová: K tomu aby byla zábava v šatně přispívají všechny hráčky – někdo méně, někdo více. Pokud bych měla konkretizovat, tak bych jednoznačně za největšího vtipálka označila Míšu M. není zápasu, nebo tréninku, kdy by nepřišla s nějakou historkou ze života. S dobrou náladou odchází domů vždy a nenechá si ničím ani nikým náladu pokazit. Něco vtipného v šatně? Těžko vybírat jednu jedinou příhodu, protože se děje pořád něco, ať už v šatně, při cestách nebo přímo při zápasech.. ale znáte to, co se stane ve Vegas zůstane ve Vegas a i já si naše vtipné příhody nechám pro sebe. 🙂
4. Ve které tělocvičně se ti nejlépe a zároveň nejhůře hrálo a proč?
Nikča Beková: Nejlépe se mi hraje na domácím hřišti v Krumlově. Palubovka je dá se říct nová, v tělocvičně je skvělá akustika i prostor. Není zápas, kdy by nás nepodporovali naši domácí fanoušci, což dělá úžasnou atmosféru a hraje se lépe než kde jinde. Nejméně ráda hraju na hřišti týmu TJ Lokomotiva ČB. Je to velká hala, přizpůsobená primárně na házenou a florbal. Ve večerních hodinách bývá z celé haly osvětlený pouze prostor hřiště, kde hrajeme, takže se tam hodně těžko orientuje a ikdyž se na to dopředu v hlavě připravujeme, trvá nám, než se přizpůsobíme. Navíc se tam skoro netopí, což je hrozně nepříjemné.
5. Během letošní sezóny se ti proti kterému klubu hrálo nejhůř/nejlíp a proč?
Lucka Juračková: Nejlépe se mi hrálo v krajském přeboru proti týmu Jihočeský volejbal. Byl to opravdu kvalitní a vyrovnaný zápas, který nabídl velkou podívanou i pro diváky. Všichni jsme si to moc užili, protože se nám poprvé podařilo vyhrát oba vzájemné zápasy s tímto soupeřem. Byl to pro nás důležitý moment, který nás psychicky posílil a pomohl nám naladit se na kvalifikaci o druhou ligu.
Na druhou stranu se nedá jednoznačně říct, proti kterému týmu se hrálo nejhůře. Hodně totiž záleží na tom, v jaké sestavě se nám podaří sejít a jak se dokážeme přizpůsobit, když musíme hrát na postech, na které nejsme běžně zvyklé. Myslím, že velmi kvalitní výkony letos předvedly i týmy z Tábora a Jindřichova Hradce. To byly soupeři, které jsme rozhodně nemohly podcenit a musely jsme se plně soustředit. Občas jsme neměly úplně ideální herní den a zápasy s těmito týmy pak pro nás byly o to náročnější.
6. Jaké máš předzápasové rituály? Jsi pověrčivý? Připravuješ se speciálně na zápas?
Marťa Jedličková: Protože hrajeme zápasy většinou v pondělí, můj zápasový den začíná úplně obyčejně – školou nebo prací. Ale už odpoledne mi myšlenky pomalu utíkají k volejbalu. S Káťou se většinou scházíme o něco dřív, než je sraz s týmem, a pouštíme si hudbu, která nás správně naladí. Musím přiznat, že jsem často nedochvilná – a trochu se to stalo i mým rituálem. Když náhodou dorazím na zápas včas, mám podezření, že se něco pokazí! Takže lehké zpoždění beru jako dobré znamení. Pověrčivá moc nejsem, ale pár zvyků mám. Třeba když jdu na podání, vždycky vykročím z hřiště pravou nohou.
7. Jak by si popsala hráčku, která vám během letošní sezóny chyběla? Proč si myslíš, že by týmu pomohla?
Kamča Petrášková: Myslim, ze letos nam chyběla zejména nase blokarka Nikola Bekova – at uz v roli hráčky na hřišti, tak i v roli kámošky se srdcem na správném miste a skvělým smyslem pro humor. Ačkoliv naše nová blokarka Áďa se této role zhostila také výborně.
8. Jak hodnotíš svoje letošní působení? Co bylo podle tebe klíčové rozhodnutí během sezóny?
Zuzka Marková: Mé působení v sezoně hodnotím kladně, myslím, že jsme měla zápasy, kdy jsem hrála “jako za mlada”, ale postupně se už chystám, že působení přenechám mladší generaci. Což bylo moje největší rozhodnutí a týmové největší rozhodnutí bylo, zda chceme opravdu usilovat o druhou ligu. Tím, že se tým shodl, zápasy se ubíraly tím směrem a myslím, že to přidalo i na kvalitě výkonu, když jsme měli “o co hrát”.
9. Jaký máš nejsilnější zážitek během této sezóny?
Kačka Kubátová: Celá sezóna byla plná skvělých zážitků, každý zápas měl něco do sebe, ale největší zážitek byla jednoznačně kvalifikace do 2. ligy, kterou jsme odehrály na konci dubna. Byl to vrchol celé sezóny a obrovská odměna za naši společnou práci a odhodlání. Druhé místo, které jsme uhrály nám umožnilo postup z kraje do 2. ligy, moc jsem si užila celý víkendový turnaj.
10. Co se vašemu družstvu podařilo během sezóny zlepšit, v jaké oblasti vidíš největší posun kupředu?
Klára Pechancová: Lepší komunikace a více otevřenosti v týmu, více věcí řečeno přímo a věcně.
11. Kde naopak vidíš největší rezervy? Kde je potřeba se zlepšit a proč si myslíš, že zrovna v této oblasti má tvoje družstvo problémy?
Klára Pechancová: Zapojení většího počtu hráček z týmu žen do tréninku, problémem je časové a pracovní vytížení, více týmové myšlení u každé hráčky.
12. Jaká spoluhráčka tě nejvíce překvapila?
Verča Bernatová: Nejdříve se musím přiznat, že moje účast na zápasech v tomto roce byla tristní. Možná ale i díky tomu, jsem mohla vidět výkonnostní posun spoluhráček během sezony, která vygradovala úspěšnou kvalifikací o 2.ligu. Zde mě opravdu moc mile překvapila Kačka Kubátů. Smečařka, kterou jsem dříve vnímala spíše jako mladší hráčku střídající naše ,,stálice,, tu dominovala a její výborný výkon přispěl velkou měrou k postupu.
13. Budeš pokračovat i v následující sezóně v našem klubu? Jakou podporu cítíš ze strany klubu?
Romča Lišková: V rámci rodinných povinností bohužel zápasy a tréninky moc nestíhám, každopádně musím říct, že podpora od týmu byla/je skvělá a moc ráda bych se s touhle partou zase brzy potkala jak v šatně, tak na hřišti při trénincích i zápasech. Každopádně ráda budu dál krýt záda v pozici věrného fanouška a podpory toho nejlepčího týmu!
14. Jak sportovně plánuješ využít čas v hluchém období mezi sezónami?
Áďa Jírovcová: Mezi sezonami se budu realizovat hlavně na písku v beachvolejbale. Na šestkový volejbal ale nezanevřu, plánujeme s holkama s týmu i nějaké letní antukové turnaje.
15. Jaká byla během sezóny atmosféra v týmu a jakým herním projevem jste se během zápasů prezentovaly?
Míša Mádlová: Zhruba v polovině sezony jsme se potýkaly s neshodami. Možná to byl dopad absence trenéra, kdy mezi nás nikdo nevstupoval s rozhodováním a na některé z nás delší dobu padala frustrace, která rostla a při jednom venkovním zápase praskla. Nebylo to nic příjemnýho a už vůbec ne lehkýho, ale věřím, že se s tím potýká spoustu kolektivů. Ty slabší to položí, ovlivní herně a možná celkově i do budoucna. My jsme v tomhle období dokázaly dál hrát, dál vyhrávat a dál i vystupovat, jakoby se nic nedělo. Proto nás považuju za ten silnější tým. Jsem ráda, že můžu přiznat, že i když na palubovce nebo sociálních sítích vypadá všechno slibně, tak to tak ne vždycky je, ale że nás konkrétně to posunulo k lepšímu.
16. Máte za sebou srovnání s ostatními krajskými vítězkami v rámci kvalifikace do 2. ligy žen. Jak hodnotíš úroveň vaší kvalifikační skupiny a samotný průběh?
Vendula Bédi: Pro přímý postup do 2 ligy bylo nutné skončit na turnaji do 2. místa. Kvality soupeřů jsem neznaly, pouze u Olympu jsme podle soupisky věděly, že půjde o dorostenky z extraligy.
Hned první zápas s Mělníkem byl velmi vyrovnaný a žádný bod nám nedaly zadarmo. Trvalo nám než jsme si zvykly na soupeřův tvrdý servis a dokázaly ubránit jejich dominantní smečařky. Po fyzické i psychické prověrce s Mělníkem byl druhý zápas s Litoměřicemi čistě v naší režii a 2 sobotní výhry nám zajistily klidnější spaní s dobrým startem pro nedělní boj o postup.
V neděli ráno, jsem na Olympu nejdříve zavzpomínaly na naše dorostenecké boje a následně potrápily Olymp. První set jsme je zaskočily vytrvalou hrou a dobrým servisem. Bohužel pro výhru bylo potřeba udržet téměř bezchybnou hru po celý zápas. I přes první porážku nás kvalitní a bojovná hra proti Olympu neopustila a na Turnov jsme nastoupily přesvědčivě a s jediným cílem. Pro Turnov bylo těžké, po bitvě s Mělníkem, reagovat na naší dobrou hru a taktiku. Přesvědčivým vítězstvím 3:0 jsme si zaslouženě zajistily postup do druhé ligy žen.
V příští sezoně bychom rády v nové soutěži poměřily síly, v klubu máme velkou podporu, ale finální rozhodnutí teprve přijde.