Letošní stříbrnou sezónu hodnotí trenéři Olda Záhoř a Martin Šubrt.
1) Kterým kategoriím se v současnosti v klubu věnujete a proč? S kolika hráči v letošní sezóně pracujete a jak často trénujete?
Můj záběr je již po několik sezón přípravka chlapců, junioři a příprava nahrávačů. Velmi rád bych svou pozornost věnoval všem ostatním mládežnickým družstvům, ale v tuto chvíli je to jen zbožné přání. Na dospělé složky, především na náš velmi úspěšný tým žen my již bohužel nezbývá téměř žádný čas a omezuji se na průběžné sledování jejich výsledků. Je to málo, ale víc nedokážu.
2) Jak hodnotíte letošní sezónu? Jaké bylo nejtěžší rozhodnutí během letošní sezóny?
Z hlediska organizace jsme sezonu prošly bez velkých dramat. S většinou těžších situací, kdy nám chyběli lidi, doprava nebo hráči, jsme si poradili. Především díky vstřícnosti a obětavosti trenérů, nebo lidí, kteří nám fandí. Bohužel se s námi rozloučily některé hráčky, což se určitě podepsalo i na výsledcích družstev dorostenek. Také nás opustil srdcař a velký bavič Míra Plichta. Změn bylo vlastně více než dost. Z hlediska výsledků byla sezona vlastně spíš úspěšná. Ženy ovládly krajský přebor a uspěly i v kvalifikaci o druhou ligu. Muži sice nevylepšili loňské třetí místo v krajské soutěži, ale po dlouhé době byli opět vyrovnaným soupeřem dvěma tradičním favoritům soutěže. Mladé týmy ve druhé krajské třídě mužů i žen se ve své soutěži zabydlely a určitě prokázaly, že do této úrovně patří. Dorostencům v první lize chybělo jen málo, a mohli si zahrát o extraligu. Takže jedinou vadou je neúspěch ve druhé lize U18Z, o kterou jsme přišli. V žákovských kategoriích a přípravkách na výsledky neklademe důraz, ale již kvůli chlapcům musím zmínit první místo v krajské soutěži trojic U14M.
3) Co se vám u vašich svěřenců podařilo zlepšit, v jaké oblasti vidíte největší posun kupředu?
Protože družstvo U22M bylo v této sezóně věkem rozdělené v podstatě na dvě části, neměla naše práce záměr na týmové činnosti, ale zaměřili jsme se na konkrétní hráče a usilovali jsme o zkvalitnění herních činností jednotlivce. Dá se říct, že hráči, kteří měli odpovídající docházku, vykazují odpovídající progres v útoku i na přihrávce. Poslední zápasy, které odehráli mladší hráči již prakticky bez účasti těch zkušených, nám přinesly pozitivní odpovědi na některé otázky. Například dobrá obrana, která je známkou charakteru družstva, a která naše zkušené hráče zdobila celou sezónu, se stává charakteristikou i jejich mladých následovníků. Takže doufám, že se potvrdí pravidlo, že příklady táhnou. Ve skupině chlapecké přípravky jsme stále ještě v plné práci, protože úkolů je mnoho a dvě hodiny v týdnu naopak zoufale málo. Přesto se již začíná rýsovat šestice hráčů, kteří by měly bez větších problémů v srpnu vplout do družstva mladších žáků. Nadšení nechybí, tréninky kluky baví, a co je nejdůležitější, většina z nich nemá problém s drilem. Tak snad u volejbalu vydrží.
4) Kde naopak vidíte největší rezervy? Kde je potřeba se zlepšit a proč si myslíte, že zrovna v této oblasti máte problémy?
Předponu „nej“ mám nejmíň rád. Pereme se, a to zřejmě průřezem družstev od staršího žactva, s docházkou na tréninky. Je velmi obtížné pracovat na skupinových a týmových činnostech, když vám na tréninku některé posty úplně chybí. Tak to je velká bolest. A proč trénují málo? Důvody bývají různé, ale za tu dobu, co se trénování ve VSK věnuji jsem došel k závěru, že z tak malé skupiny obyvatel, z jaké se rekrutují hráči a hráčky našeho klubu, prostě není možné vygenerovat větší počet opravdových nadšenců. Nejde totiž jen dítě, ale také o rodiče a jejich ochotu něco pro sport svého dítěte obětovat. Někdy to nemusí být málo. Zvláště u dojíždějících dětí.
5) Jaký hráč vás nejvíce překvapil?
Další „nej“. Moje pozornost se po většinou upírá právě na jednotlivé hráče. Mnohem víc než na hru celého družstva. Snažím se sledovat nejen jejich techniku, ale velmi mě zajímá, jak zvládají vyhrocené situace, jak se staví k výzvám, prostě jaké jsou to osobnosti. Asi se mi to daří, protože nemám pocit, že by mě někdo z hráčů vyloženě překvapil.
6) Jaký máte nejsilnější zážitek během této sezóny?
Neumím odpovědět.
7) Jak byste popsal hráče, který vám během letošní sezóny chyběl?
Chyběla nám adekvátní lavička náhradníků. Výkonnostní rozdíl (tedy především v podzimní části) mezi hráči základní šestky a jejich náhradníky, byl obrovský.
8) Jakou podporu cítíte ze strany rodičů? Pomáhají vám? Jaká je spolupráce?
U dětí z přípravek je to samozřejmě lepší. Tady je ještě vztah rodič – dítě velmi silný a rodiče děti většinou velmi podporují a jsou ochotnější se zapojovat. V družstvu U22M jde spíš o respektování programu, případně o spolupráci, když některý z hráčů prochází nějakou krizí. O spolupráci na dopravě, nebo jiného druhu mnoho nežádáme. Je to dáno tím, že velká část hráčů jsou řidiči a o dopravu se podělí sami.
9) Jako zástupce hráčů prosím zhodnoť, jaká byla během sezóny atmosféra v týmu a jakým herním projevem jste se během zápasů prezentovali?
Adam Píša, kapitán družstva:
Letošní sezónu nemůžu nakonec hodnotit jinak než pozitivně, i když zpočátku jsem byl o něco skeptičtější. Mohl za to hlavně příchod spousty mladých kluků ze starších žáků, což vždy představuje tak trochu výzvu jak po herní stránce, tak i pro tým jako kolektiv. Nicméně, řekl bych, že většina kluků svůj vstup do „velkého“ volejbalu zvládla na výbornou a věřím, že v budoucnu určitě dorostou ve stabilní prvoligový tým. Myslím si, že právě kvalitní kolektiv je dlouhodobě největší předností naší juniorské složky a doufám, že to tak zůstane i nadále.
Do sezóny jsme vstoupili poměrně vlažně. Hned první hrací víkend jsme utrpěli jediné tři porážky v celé sezóně, což nás ve finále stálo postup do baráže o extraligu. Nutno dodat, že jsme v jednom víkendu sehráli náročné zápasy se dvěma favority tabulky (Lvi Praha a Orion Praha). Zde nás asi nejvíce mrzel odpolední domácí zápas se Lvy, ve kterém jsme podlehli 1:3, přestože jsme dopolední utkání zvládli bez ztráty setu. Naštěstí se nám povedlo na úvodní porážky brzy zapomenout a tím mohla začít naše spanilá jízda zbytkem sezóny, ve které jsme udělali neuvěřitelnou šňůru dvaceti výher a ztratili pouze dva body. Ani to ale nestačilo na první místo, které nakonec obsadil Orion Praha, a my tak o čtyři body skončili druzí. Do poslední chvíle jsme věřili, že Orion někde cestou zachybuje, zvládli si ale udržet stabilitu, a kromě zápasů v Českém Krumlově i neporaženost. To, že nám o chlup utekla baráž nás sice mrzelo, nicméně druhé místo a dvacet vyhraných zápasů v řadě považuji za skvělý výsledek.
Začal jsem příchody, zakončím to odchody. Letošní sezóna byla pro mnohé z nás (včetně mě) tou poslední v juniorské kategorii. Navzdory tomu, že ukončení mládežnické kariéry postupem do baráže o extraligu by byl nejen pro mě malý splněný sen, ani druhé místo rozhodně není ostudný výsledek. Pokud jde o mě, můj cíl pro letošek byl hlavně užít si své poslední chvíle v první juniorské lize, a to nejen na hřišti a na trénincích, ale i v šatně a všude jinde mezi skvělými spoluhráči, a to se každopádně povedlo.
Na závěr bych chtěl za sebe ale i za ostatní končící kluky poděkovat všem, které jsme na naší cestě mládežnickým volejbalem měli tu čest potkat. Speciální díky patří všem spoluhráčům, ke kterým jsme jako nezkušení kluci na začátku vzhlíželi a učili se od nich, abychom potom sami mohli učit a třeba i inspirovat další generace kluků, jako jsme kdysi byli i my. Poděkování samozřejmě také patří našim trenérům minulým i současným, bez kterých bychom těžko vůbec kdy bývali udeřili do míče. Děkujeme také všem fanouškům, kteří si o víkendech pravidelně vyhrazovali čas na ligové zápasy, a bez kterých by atmosféra na domácích zápasech zdaleka nebyla taková, jaká byla. Přejeme celému týmu U22 do příštích sezón jen to nejlepší. Určitě nám bude ctí si s vámi kdykoli zatrénovat!
Díky!!